v uodění před ten klášter. Jeden jich diel na koních a druhý jich pěší. A každý se připravil, jakž kto mohl najlépe. Pak mocnější z Štraspurka chtěli k nim, k tomu kzelšaftu, a chtiec se s nimi bíti. To odradili jim konšelé a jiná řemesla, neb toho kzelšaftu mnoho bylo. Potom se položi ten jistý kzelšaft do vsí tady okolo Štraspurka a po biskupství všudy. A což tu nalezli, to bylo ztraceno, ale než jsú do země přitáhli, až jsú byli vystřeženi. A lidé prvé utekli s tiem, což jsú měli, do měst. Avšak druzí chlapi měli za to, že by kzelšaft ani žádný nesměl do země přijeti, a proto mnoho chlapóv nechtěli se rozkryti. I vzeli velikú škodu skrze to a bylo jich mnoho zjímáno. Těm oni činili veliké muky, mučéce je pro zbožie. Bohaté šacovali o zlato a o hynšty a o sukno, neb jich všickni skutkové a úmyslové byli po zboží. A chudí, kteříž neměli zlatých dáti, ty šacovali o podkovy a o podkovnie hřebíky a o třevíce. Ale ti z Štraspurka nedali jim žádné věci z města nésti, oč jsú byli chudí šacováni. A což paní nebo panen starých nebo mladých jsú dosáhli oni, s těmi jednali nepodobně a neobyčejně smilstvo, že by o tom bylo škaredo praviti. Avšak málo vsí spálili, leč jsú se které samy od ohně zapálily aneb od světla, ješto jeho nechali v domiech ubezpečivše se. Avšak oni vždy pravili a řkúc: Chceme tuto zemi vždy spáliti, leč by jim za to dali mnoho střébra a zlata, tak hrozili. I řekli ti z Štraspurka: By za to dáno bylo které zbožie, vrátili by se zase potom, chtiec opět věcčému zboží. A tak nedali ti z Štraspurka jim žádnému nic dáti. Také nesměl žádný po té zemi okolo Štraspurka nikam jeti bez jich glejtu a bez jich znamenie. Avšak koho sú ubezpečili a dali svuoj glejt, však jsú jej drželi dobře. A kak jsú jim toho lidé nevěřili,