a s ním se smluviti. I nechtěli kardinálové a franský král k tomu povoliti, neb se stýskalo králi franskému proto, že se nad nimi psal. Pak papež Benedictus umřel také. A po něm byl Clemens Šestý, ten byl bohatý a pyšný člověk. On chtěl nad césařem i nade vším světem pánem býti. A když césař naň se neobrátil a jeho poslušen nebyl tak, jakož on chtěl, i je se kléti césaře viece nežli jeho předci. A když ta dvuojice dlúho trvala mezi césařem a mezi papežem, i uloži to papež s některými korfešty, aby volili jiného césaře a řka: Neb tento césař jest kacieř a nenie křesťan. I přikáza papež korfeštóm a položi jim cíl, aby do té chvíle vždy volili jiného césaře aneb by on chtěl jiného krále voliti a nad korfešty toho těžce pomstiti. Tomu přikázaní biechu korfeštové poslušni a bojiece se papeže kromě biskupa z Mohuče. A proto papež odjal mu biskupstvie a da je jinému, jednomu z Nasove. A jiní korfeštové sjedechu se v hromadu u Frankfurtě a nalezechu to pravým právem, že říše prázna jest, neb césař před mnoho lety skrze své činy měl zbaven býti říše.
Král Karel byl volen od korfeštóv
A volichu Karla, syna krále českého, římským králem. A za césařova Ludvíkova zdravie co zbožie korfeštóm za to zvuolenie bylo dáno, to se dobře shledá na onom světě. Avšak král Karel nedržel říše, dokud césař živ byl, ani ten z Nasove biskupstvie, dokud je byl biskup živ. To volenie se stalo po božiem narození tisíc tři sta čtyřidceti a šest let. Potom pak svolal césař Ludvík všecka města a pány na Rýně, Šváby, Franky, ty z Spire, a je se jich tázati, jeho li chtie za césaře mieti, či li Karla, jako jej korfeštové volili.
