Ed[150r]číslo strany rukopisuvart, o to královstvie franské, chtě každý býti králem u Frankrichu. A bili se o to, jako dřéve jest pověděno. A psal se ten jistý Edvart mnoho let králem englicským a franským. Opět když až do sie doby skrze to se stalo mnoho bojóv a válek mezi králem franským a englicským, toho já nechám tak a vráci se zase na Karla, jakož jest volen byl římským králem.
Král Karel přijel do Štraspurka
Potom, když srozuměl tomu, že césař Ludvík umřel, inhed poče jezditi sem i tam po městech a prose jich, aby ho měli za římského krále. I přijede inhed do Štraspurka po božiem narození tisíc tři sta osm a čtyřidceti let a by tu krásně přijat, jakož na krále sluší. Potom jel do Basilé a po říšských městech. A přijede zase do Mohuče i by mu tajně pověděno, že kniežata chtie voliti krále Edvarta englicského římským králem, neb je[kc]je] gye Karlovo dřevnie volenie nebylo pravé, když jsú jej volili, dokudž césař Ludvík živ byl. Také korfeštové mluvili mezi sebú. A mezi tiem vuolili toho krále englicského Edvarta římským králem. I psali jemu a poslali k němu své posly a řkúc: Tě sme volili. I odepsa jim a vzkáza zase král Edvart a řka: Nechci se v říši uvázati, mám dosti činiti s královstvím franským, a děkoval jim velmi z toho a z té přiezni a lásky, jako jsú ji k němu měli.
Král englicský byl volen římským králem
I obeslachu korfeštové markrabí míšenského, césaře Ludvíkova dcery muže, a volichu jej proti Karlovi. I vza markrabie od Karla deset tisíc hřiven střébra a vzda své volenie. Potom sjeli se čtyřé korfeštové do Frankfurka. Pak po[78]„m“ škrtnuto písařem mnoho věcech volichu Emitera[79]písař zřejmě chybně četl předlohu, správné jmého zní Gunter římským králem, markrabí z Švarcpurka, ješto v ty časy byl najstatečnější a
