jí jejie dietě porazil a zatlačil do smrti. Odpovědě jí ciesař a řka: Když zase přijedu, chciť súd osaditi a toho pomstiti. I odpovědě mu a řkúc: Milý pane, ač by ty se nevrátil zase z toho boje, kto mě pak má súditi a mne pomstiti. I vece k ní césař: Ktož po mně bude césařem, ten to má zjednati. Na to se ta žena neobráti, ale je se césaře velmi plačíc prositi, že jí ciesař vždy súd osadi. A sám na súdě sede, kakžkolivěk byl neprázden. I káza je zavolati. Tu je se ta vdova žalovati na ciesařova syna, že on jí jejieho syna zatlačil, chtě, koněm do smrti. A když ta vdova [uzře]text doplněný editorem[37]ve zkomoleném textu rukopisu přísudek chybí, doplněn podle tisku z roku 1488, že ciesař svého vlastnieho syna chce odsúditi na smrt, i je se volati a řkúc: Milý césaři a spravedlivý súdce, daj mi svého syna k manželství na mého syna miesto. A když to učiníš, tehdy jsi mi mú škodu dobře nahradil. I počechu kniežata ciesaře zpravovati a zemští páni, že by on podlé buoha a podlé práva mohl dobře té jisté vdově syna svého dáti za jejieho. A to se sta, že chudé vdově bohatého césaře syn byl dán za muž a tak toho césaře syn při zdraví ostal. Potom pak po pěti stech letech svatý Řehoř nalezl psáno na jeho hrobě o jeho veliké spravedlnosti. A proto svatý Řehoř prosil za toho césaře Boha, aby Buoh pro jeho spravedlnost ráčil jej zkřiesiti a nedal mu zatracenu býti proto, neb jest on byl pohan. A tak svatý Řehoř zaň snažně Boha prosil a modlil se snažně ve dne v noci Bohu, až jej v tom Buoh i uslyšal. Ten jistý Traianus byl tak šlechetný a statečný, že po jeho smrti bylo příslovie v Římě, že mezi všemi césaři nebylo šťastnějšého než Augustus a spravedlivějšého súdce než Traianus.