je Urbanus, papež, Druhý navedl. A bylo toho jistého lidu viece než šedesát sto tisícóv, mezi nimižto byli biskupi, kněžie, mnišie a rozličný lid ze všech zemí z křesťanstvie. A kak jich jest mnoho bylo, však mezi nimi žádného sváru nebylo. A což jednomu libo bylo, to i druhému. Také neměli ižádného nedostatku mezi sebú ani moru, jakož Pán Buoh tomu ráčil, aby pohané byli zahnáni na všecky strany z Svaté země. I osadichu Jeruzalém a jiná města tady okolo křesťanskými lidmi a přemožechu mnoho pohanóv a Židóv tak, že sú se musili dáti křstíti. A dobyli také toho města Antiochia, a což tu nalezli, to rozdělili křesťané mezi se. A jedechu zase s velikú radostí domóv, neb jsú tam byli plné dvě létě. To se stalo po božém narození tisíc dvě stě a dvadceti let.
Veliká dvojice mezi světskými a duchovními
Za těch časóv toho jistého césaře bylo veliké roztrženie a války mezi césařem a papežem a mezi knězi a světskými. Papež řečený Gregorius Sedmý přišel k tomu biskupství proti césařově vuoli, ješto v ty časy toho obyčeje nebylo. A proto uloži to césař s čtrmezcietma biskupy v němecských zemiech a s urozenými pány, aby ho za papeže neměli. A jede potom do Říma césař a ssadi papeže dolóv a učini papežem biskupa z Papenburka, jako biskupové z němecských zemí byli vuolili. I přijede král z Nápule a zahna césaře a jeho papeže z Říma a pomože Řehořovi zase k papežství. Potom zval papež zase césaře do Říma i pozva césař papeže zase a vždy jeden klel druhého až na najvyššie, že všichni páni zemští upletú se v to mezi ně také,
