sniech, kteřížto pocházejí tolik od přemyšlovánie
Druzí snové sú, jenž přicházejí od přemyšlovánie. Těm snóm podobné najavě. Jako člověku nábožnému zdává se, an se modlí neb zpoviedá, a člověku uměnie pilnému kolotá se, an čte neb čtúc slyší, a člověku frejovnému a vilnému zdá se, an se s frejieřkami obierá, a člověku hněvivému, an se vadí nebo seče. A tak o jiných věcech. A těm opět móže býti věřeno bez hřiechu. Neb to, což je člověku na mysli najavě, to také ostává i ve sně.
O třetích sniech, jenžto pocházejí od zjevenie božieho a svatých
Třetí snové pocházejí od zevenie božieho, takže se bude sníti člověku, naliť muž nebo žena nad lidský obyčej jasný nebo jasná, krásný nebo krásná zvěstuje něco ctného ku polepšení lidskému anebo toho, komuž se sní. Neb jakož die svatý Ambrož: „Pravda od kohož koli pravena bude, od ducha svatého jest.“ A takovému snovému vidění slušie věřiti. Neb ku polepšení života táhne lidského. A takové viděnie stávalo se zlým i dobrým v Starém i Novém zákoně. A to druhdy v podobenství a druhdy zřejmě, jakož svrchu psáno jest. A tak die Ježíš, syn Sirachóv, ve třidcáté a čtvrté kapitole: „Jako ktož pochytí stien a honí vietr, též i ktož patří k viděným lžem. Ale to viděnie snové před obličejem člověčím, podobenstvie jiného člověka, hádanie bludu a ptakověštba, lži a snové zléčinijících marnost jest. A jakžto rodície ženy tvé srdce obludy trpí, leč by od najvyzšieho posláno bylo navštievenie, nedávaj v nich srdce tvého, neb mnohým kázali sú blúditi snové a vypadli sú úfajíce v ně.“
O čtvrtých snech, kteřížto od ďábla pocházejí
Čtvrtí snové pocházejí od ďábla, kdyžto ukáže se osoba krásná, nebo škaredá, duchovnie, nebo svěcká, radiec, nebo veléc co zlého, anebo brániec dobrého. A takovému vidění neslušie nikoli věřiti nižádnému člověku a zvláště křesťanskému. Poňadž neslušie to činiti,
