na běh oddáchu.“ A tak Římené vedlé zvěstovánie snového svítězili sú nad nepřátely svými.
Také v kronice římské čte se, že když Eneáš z Afriky do italské země po moři přijel bieše a do črpadl, kdežto Tiberis, římská řeka, do moře vpadá, přistal bieše, ve snách řečeno jest jemu: „Jdi k králi Evandrovi, jenž kraluje na sedmi horách, točiž na tom miestě, kdež nynie Řím ustaven, a váléť s králem latinským, a ty pomóžeš Evandrovi, nebť na tě má připadnúti královstvie italské. A aby tomu věřil, totoť dávám znamenie: kdyžto pojedeš, nalezneš pod stromem dubovým bielú svini s třidceti bielými prasci, kdežto potom ustaveno jest město jménem Albacizojazyčný text, točiž Bielá.“ A to se všecko naplnilo, jakož tudiež psáno jest.
Také když tělo svatého Marcelina papeže bylo povrženo na ulici přikázaním Diokleciána ciesaře, ve snách ukázal se svatý Petr Marcelovi papežovi a řka: „Proč mého těla nepochováš?“, znamenaje tělo svatého Marcelina. A on vstana i pochova vedlé těla svatého Petra.
Také svatý Václav po své slavné smrti tři sta let králi dackému, Gykovi, ve snách se ukázal a pověděl, že týmž plemenem smrti má umřieti jako on, a přikazuje jemu, aby ve jmě jeho ustavil kostel. A král, ze spánie povstana a sa otrápen divným snem, svolav kněží i tázal, který by to byl svatý Václav? Jemuž oni pověděli a řkúce: „Byl jest vévoda český a od bratra svého zahuben jest.“ A on ustavi ve jmě jeho klášter mnichóv svatého Bernarta a nada jej štědře. A mezi tiem od bratra svého řečeného Abel by zahuben. A tak sen se naplnil.
Čte se také v římské kronice, že Konrád, ciesař římský a vévoda bavorský, ustavi, ktož by koli válku kterú počal, aby hrdlo ztratil. Tehda hrabie, Lupold řečený, to přikázanie přestúpie, a boje se života ztratiti,
