zvěstována. A tohoť vieru tvrdie Jozef a Daniel, milí bohu lidé, a mnozí jiní snóv jasní a spravedliví vykladači. Protož jistoť jest, žeť snové viděnie jest božské zvěstovánie okázané lidem zlým i dobrým. Ale nemni ižádný, by osob rozdělených přírodem, stavem, duostojenstvím anebo úřadem byl týž výklad snóv! Neb jinýť výklad týž sen má na muži, a jiný na ženě, jiný na králi nebo kniežeti nebo pánu a jiný na obecném člověku, jiný také na střiezvém a jiný na ožralém, jiný létě a jiný zimě, jakož potom bude to světlejie okázáno. Protož dokonalý vykladač snóv musí býti zvěhlasného rozomu a mnohého uměnie dospělec a boží bázen ústavně před očima mieti, aby v zřejmých podobách skryté pravdy duchovní tvář mohl poznati. Neb bázen božie počátek jest všie múdrosti a múdrost jest dar boha samého, jímžto nedaruje, nežli kohož miluje.
Dómysl perských o umění výkladóv snových
Saamasan, vykladač snóv krále perského, die: „Vzpytání snóv veliké uměnie a předvěděnie velikú práci shledal sem. Života a smrti, chudoby a bohatstvie, nemoci i zdravie, smutku i žalosti, svítězenie i podrobenie. Neb snáze pravý a snažný rozsuditel snuov budúcie věci pozná nežli hvězdář. Neb robotné zajisté a mylné a plno bedlivosti jest hvězdářské uměnie. Mnohéť za věku svého poznal sem muže v hvězdárském umění až k dokonalosti přivedené, ale v rozsuzování budúcích věcí po hvězdniem běhu rozličné, mylné a druhdy protivné. Ale rozsudek snuov nic mylného nezóstaví, jakož dolejie to bude dolíčeno. Protož, chtě tohoto uměnie dosieci, musí mieti ostrost smysla a svornost s božskú vólí, neb lidská osoba má spolek s bohy rozomem a nesmrtedlností na duchu a s hovady tovarystvo v hlúposti a porušilosti na těle. Dokudž tehda duch panstvie nad tělem nepotratí, muož člověk spoliti s bohy v rozeznání dobrého ot zlého, pravdy ot křivdy. Pakli tělo duch podrobí, rozomné zraky jako mlhu zacloní a musí člověk