Moravská zemská knihovna (Brno, Česko), sign. Mk 14, okolo roku 1450
Komentář editora k textu
Edice přináší text Snáře Vavřince z Březové, který je uložen v Moravské zemské knihovně v Brně pod signaturou Mk 14. Tento rukopis, soudě podle grafiky a stavu jazyka, vznikl zhruba kolem roku 1450.
Snář byl původně uložen v dietrichsteinské knihovně v Mikulově, a proto se často uvádí pod zkratkou BřezSnářM.
Jedná se o nejstarší exemplář českého překladu latinského snáře Leo Tuscana z roku 1176, který vznikl na základě řeckého Oneirocriticonu byzantského Pseudo-Achmeta z období 10.–11. století. Oneirocriticon je však pouze adaptací snáře arabského, který vychází ze starších snových výkladů.
Památka sestává z originální předmluvy Vavřince z Březové (folia 1r–24v) následované textem překladovým – „registrem“ (folia 25r–34v), předmluvou (folia 36r–37v), textem snového výkladu (folia 37v–172r), textem obecného výkladu snů (folia 172r–178v) a doslovem (folia 178v–181r).
Pergamenový rukopis o rozměrech 315 × 210 mm čítá celkem 181 listů snáře, včetně prázdných folií 35rv a 181v a vyřízlého folia mezi fólii 150 a 151 (text zde však není narušen!). Text je zapsán jedním písařem v jednom sloupci černou, modrou a červenou barvou. Rukopis je bohatě iluminován, obsahuje jedenáct malovaných a zlacených iniciál s rozvilinami, ostatní iniciály jsou zlaté či modré na červeném perokresbovém podkladu, majuskule jsou žlutě podmalovány. Pergamen je dosud svázán původní (avšak restaurovanou) vazbou, která je potažena jelenicí a ozdobena deseti puklicemi a čtyřmi sponami. Na předních deskách je vyřezaná iniciála, snad „Q“. Na předním přídeští je text zapsaný tajným písmem (Ó milosti a lásko, co jsi velmi tešká?) a další prokazatelně mladší nápisy tužkou. Na líci přední předsádky je nápis „Toto slowe snarz“, na jejím rubu pak nápis „Hic fuit Georgius Hutenus anno 1604“ následovaný několika znaky tajného písma stejného stáří jako zápis latinský (Hic fuit…). Použité znaky i rukopis se shodují s nápisem z předního přídeští.
Vedle BřezSnářM se do současnosti zachoval ještě mladší rukopis z roku 1471, který je označovaný zkratkou BřezSnářS. Tento rukopis je uložen v Moravském zemském archivu ve fondu G 10 pod inventárním číslem 412. Je však velmi pravděpodobné, že opisů Vavřincova Snáře bylo ve středověku pořízeno ještě více. Jiří Rybaj například píše Josefu Dobrovskému o exempláři z roku 1539, který byl pořízen na základě staršího rukopisu z roku 1483. Oba opisy jsou v současnosti nezvěstné.
Snář Vavřince z Březové má také své staré tisky v úpravě (redakci) Václava Hájka z Libočan – vydání z let 1550, 1581 a 1614.
Snář vyšel také v edici – Vavřince z Březové Snář velmi pěkný podle úpravy Václava Hájka z Libočan, který vydal roku 1908 Čeněk Zíbrt.
Úryvky textu BřezSnářM pak vyšly ve druhém svazku Výboru české literatury doby husitské v roce 1964.
Text snáře je zapsán spřežkovým pravopisem s poměrně ustálenou distribucí spřežka/grafém-foném. Ojedinělé odchylky standardizuji bez poznámky (‚boj‘ za boyg, ‚pakli‘ za pacli ap.).
– jedno ſ přepisuji jako s; případy, kdy ſ reprezentuje š, komentuji. Dvojí ſ přepisuji (až na nemnohé odchylky, které též komentuji) důsledně jako jedno š. Pouze ve slovech evidentně cizího původu doklady sjednocuji: ‚apoštol‘ za apoſſtol i apoſtol či přihlížím ke znění v původním jazyce ‚ferštatový‘ za ferſtatový ap.
– co se týče interpunkce, v rkp. je poměrně důsledně užívána tečka na vertikálním středu linky, virgule a rozdělovníky slov na konci řádků. V rukopisu se také hojně objevují reklamanty.
– interpunkci a psaní velkých písmen upravuji podle současných pravopisných pravidel, u náboženských pojmů volím bezpříznakovou variantu s malým písmenem. Spojení „starý zákon“ a „nový zákon“, přepisuji s velkým s a velkým n.
– vzácně se v rukopise též vyskytuje diakritika – například obeczṅy, braṅ, muċen, moċz či nalezneť, kterou v přepise respektuji
– hranice slov dodržuji podle současných pravidel
– koncové -ij přepisuji v závislosti na konkrétním výskytu jako -í nebo jako -i (v samé Indí, o dšti ap.)
Na hláskoslovné úrovni v maximální míře respektuji stav zachycený v rukopisu. Emenduji pouze ty jevy, na jejichž pozadí stojí zvratná analogie a zjevné písařské omyly.
– asimilace znělosti: ve všech případech, vyjma těch, kdy k ní nejsou podmínky (např. zpadlo) ponechávám
– jotace: text ve velké míře zachovává jotaci v krátkých slabikách, zejména po sykavkách. Vzhledem k tomu, že v polovině 15. století se jedná o záležitost pouze grafickou, upravuji stav jotace na soudobý stav bez poznámky.
– vzácnou diftongizaci o v uo v krátkých slabikách ponechávám (jen ruoj)
– jednoslabičné tvary gen. pl. fem. a-kmenů přepisuji jednotně dlouze (strán, slúh, múch ap.)
– u počeštěných variant cizích vlastních jmen odstraňuji aspirované th, skupinu ph přepisuji jako f, grafém c v platnosti hlásky k přepisuji jako k, Bernharta > Bernarta ap., odstraňuji též gemináty
Standardní písařské zkratky rozepisuji bez poznámky podle obecně platných pravidel.
Do morfologie zasahuji minimálně. Tvary prézentu a aoristu, které lze dle grafiky odlišit jen zřídka, přepisuji s ohledem na kontext toho kterého výskytu.
Na syntaktické úrovni užívám novočeské interpunkce, emenduji jen prokazatelně mylné (a ovšem nehojné) opakování téhož textového úseku (nejčastěji slov).
Po textové stránce do znění rukopisu zasahuji jen minimálně. V případě nejistého čtení text srovnávám s mladším dochovaným rukopisem BřezSnářS. Na příslušnou úpravu vždy upozorňuji prostřednictvím edičního komentáře.
Jako podklad pro tuto elektronickou edici posloužil přepis textu, který pořídila se studenty bohemistiky Filozofické fakulty Alena M. Černá.
Literatura:
Černá, Alena M.: Pojmenování učence u mistra Vavřince. In Oratio et ratio, Praha 2005, s. 71–76.
Hořejší, Michal L.: Překlad biblických veršů ve Snáři Vavřince z Březové ve vztahu ke staročeským překladům bible. In Varia XXIII. (v tisku).
Hořejší, Michal L.: Jazyk snářů Vavřince z Březové. Jazykovědné aktuality 2015 (1, 2), s. 53–59.