s ženú, dětmi a s málo čeledí na púšt uteče, a tam mnoho let bude bez věděnie lidského. Potom přihodi se, že ciesař řečený, honě zvěř ot svých se odlúči a sám již nebude věděti, kde jest. A když bude v súmrak, ciesař sem i tam jezdě, i přijede náhodú k domu, v němž hrabie dřieveřečený bydléše, a on ciesaře pozna, ale ciesař jeho nikoli poznati nemože. A když ciesař pojeda i bude položen, té noci žena hrabie řečeného syna porodi. I uslyši ve snách ciesař hlas, že to dietě má býti jeho zetem a v ciesarství náměstkem. Toho hlasu sprvu ciesař nedbáše, ale teskliv jsa, i usnu a týž hlas uslyše. Vstav ráno opatři dietě a jede, až i k svým přijede. A přivolav dva tajemníky k sobě, přikáza jim, aby do toho domu vjedúce, to dietě ukradli a na lese je zamordujíce, jeho srdce přinesli jemu na znamenie. Tehda oni vedlé jeho přikázanie to dietě ukradnúce, nesú odtad podál. A spatřiece pěknost dietete, i slitují se nad ním. A mezi tiem v jich ruce uběhne zajiec a oni jej zabijíce, vynmú srdce, aby měli znamenie dáti ciesaři. A nechajíce tu dietete, to srdce ciesaři přinesú. A mezi tiem bavorský vévoda Jindřich zvěř lově, i přijede na to miesto, kdežto dietě ležéše. Uzřev pěknost jeho, své ženě jalové tajně donese, aby se jako v šesti neděléch položiec, to dietě synem svým nazvala. I nazva to dietě Jindřichem. Pak po patnádcti letech ciesař Konrád, když toho mládence uzři, ihned jemu na mysl tane, že jest ten, kohož kázal v dětinství zahubiti. I velikú proseb žádostí obdrži na řečeném zeti svém, aby jej dal k dvoru jeho, a mysle, aby jeho tajně zahubil. Potom uda se ciesaři daleko odjeti, i káza psáti list jemu, aby ciesařová toho dne, když ten mládenec přijede, ihned jeho tajně kázala zahubiti. A ten list zapečetě, i pošle toho mládence s ním. A on, když jedieše, dosta se jemu u jednoho kněze nocovati. Tehda, když on spal, kněz vstav na své hodiny i přehleda tobolku toho mládence. A nalezna list, i otevře jej velmi chytře a přečta jej a