takú nemilost spatře a nad takým mládencem se slitovav. A shladě tato slova: „Ihned toho dne buď zahuben!“ Napíše: „Ihned má dci buď jemu dána!“ A to napíše, i zavře list zase. A mládenec jede vstana k ciesařové. A když ciesařová ten list a pod jeho najtajnější pečetí spatři, velmi se tomu podivi, že takú věc velikú kázal tak náhle učiniti. Avšak vidúc tak pilné přikázanie, oddadúc dceru svú jemu i složi je. A když ty noviny ciesaře dojdú, podivi se tomu velmi a řka sobě na mysli: „Božieť jest to zjednánie.“ A uptaje se, že jest syn takého hrabie, i ukrotil se a přivolil k tomu. Ten pak Jindřich po smrti svého ctě by římským ciesařem. A na tom miestě, kdež se byl urodil, ustavil veliký klášter a jej nadal.
A ať o jiných mlčím, vizme sen duostojného kniežete Karla, ciesaře římského a českého, nynějšieho krále jenž byl otec, najjasnějšieho kniežete Václava, římského krále, vždy rozmnožitele a českého krále a pána našeho milostivého.Ten takto sám o sobě píše a řka: „Když jsme z Luky s naším otcem do Parmy jeli, přijeli sme do vsi, jenž slove Tarenc, v neděli, jenž bieše den Matky božie nanebevzetie. Tehda té noci, když sme spali, zdálo se nám, by anděl boží vedlé nás stál na levé straně, kdež ležechme. A udeřiv nás v bok i vece: ‚Vstaň a jdi s námi!‘ Tehda my v duchu otpověděli sme: ‚Pane, aniž viem, kterak s vámi jíti.‘ A on vztyčiv nás, za kštici vynese nás v povětřie nad veliké vojsko jiezdných a oděných lidí, jenž stáchu před jedniem hradem, hotovi súce k boji. A anděl držieše nás v povětří nad tiem vojskem a vece k nám: ‚Patř a viz!‘ A naliť druhý anděl stúpi s nebe, maje ohnivý meč v ruce, i poseče jednoho z vojska prostřed a uťa jemu mužskú nádobu týmž mečem. A ten jako jsa smrtedlně raněn i mřieše na koni sedě. Tehda drže nás anděl za vlasy i vece: ‚Znáte li toho, jenž jest posečen od anděla a raněn až do smrti?‘ Tehdy odpověděchme: ‚Pane, neviem, ani miesta znám.‘ A on vece: ‚Máš věděti,
