věřiti. Neb ku polepšení života táhne lidského. A takové viděnie stávalo se zlým i dobrým v Starém i Novém zákoně. A to druhdy v podobenství a druhdy zřejmě, jakož svrchu psáno jest. A tak die Ježíš, syn Sirachóv, ve třidcáté a čtvrté kapitole: „Jako ktož pochytí stien a honí vietr, též i ktož patří k viděným lžem. Ale to viděnie snové před obličejem člověčím, podobenstvie jiného člověka, hádanie bludu a ptakověštba, lži a snové zléčinijících marnost jest. A jakžto rodície ženy tvé srdce obludy trpí, leč by od najvyzšieho posláno bylo navštievenie, nedávaj v nich srdce tvého, neb mnohým kázali sú blúditi snové a vypadli sú úfajíce v ně.“
O čtvrtých snech, kteřížto od ďábla pocházejí
Čtvrtí snové pocházejí od ďábla, kdyžto ukáže se osoba krásná, nebo škaredá, duchovnie, nebo svěcká, radiec, nebo veléc co zlého, anebo brániec dobrého. A takovému vidění neslušie nikoli věřiti nižádnému člověku a zvláště křesťanskému. Poňadž neslušie to činiti, neslušie tomu věřiti. A také že jest lež, poňadž se pravdě protiví, neslušie ižádnému člověku své vuole i svého rozomu k tomu přiložiti.
Zavřenie otázky
A tak rozoměno má býti písmóm na počátce této přiemluvy posazeným, jimžto brání svrchovaná múdrost božie snovým vidění věřiti. Aby lidé jeho zvolenie nepoblúdili na cestě spasitedlné, jeho nevýpravnú milostí dané a ukázané, po nížto jdúc upřiemně vedlé jeho rozkázanie, mohli by dojíti a dojdú bez pochyby vlasti nebeské. K nížto dopomáhaj nám otec nerozený, syn jeho jednorozený od věčnosti a duch svatý, od otce i syna věčně, jednostajně a prostě pocházející, tři osoby osobně rozličné, ale v podstatě věčnosti moci a slávě jednostajné a rovné! Amen.
Opět toto k témuž čti
Mnohé by řeči mohly vtipné a pozorné z pohanských i křesťanských kněh vzaté tuto býti popsané k vylíčení otázky na počátce položené. Ale chtě práce sobě umenšiti, i ktož bude čísti
