„Proč mého těla nepochováš?“, znamenaje tělo svatého Marcelina. A on vstana i pochova vedlé těla svatého Petra.
Také svatý Václav po své slavné smrti tři sta let králi dackému, Gykovi, ve snách se ukázal a pověděl, že týmž plemenem smrti má umřieti jako on, a přikazuje jemu, aby ve jmě jeho ustavil kostel. A král, ze spánie povstana a sa otrápen divným snem, svolav kněží i tázal, který by to byl svatý Václav? Jemuž oni pověděli a řkúce: „Byl jest vévoda český a od bratra svého zahuben jest.“ A on ustavi ve jmě jeho klášter mnichóv svatého Bernarta a nada jej štědře. A mezi tiem od bratra svého řečeného Abel by zahuben. A tak sen se naplnil.
Čte se také v římské kronice, že Konrád, ciesař římský a vévoda bavorský, ustavi, ktož by koli válku kterú počal, aby hrdlo ztratil. Tehda hrabie, Lupold řečený, to přikázanie přestúpie, a boje se života ztratiti, s ženú, dětmi a s málo čeledí na púšt uteče, a tam mnoho let bude bez věděnie lidského. Potom přihodi se, že ciesař řečený, honě zvěř ot svých se odlúči a sám již nebude věděti, kde jest. A když bude v súmrak, ciesař sem i tam jezdě, i přijede náhodú k domu, v němž hrabie dřieveřečený bydléše, a on ciesaře pozna, ale ciesař jeho nikoli poznati nemože. A když ciesař pojeda i bude položen, té noci žena hrabie řečeného syna porodi. I uslyši ve snách ciesař hlas, že to dietě má býti jeho zetem a v ciesarství náměstkem. Toho hlasu sprvu ciesař nedbáše, ale teskliv jsa, i usnu a týž hlas uslyše. Vstav ráno opatři dietě a jede, až i k svým přijede. A přivolav dva tajemníky k sobě, přikáza jim, aby do toho domu vjedúce, to dietě ukradli a na lese je zamordujíce, jeho srdce přinesli jemu na znamenie. Tehda oni vedlé jeho přikázanie to dietě ukradnúce, nesú odtad podál. A spatřiece pěknost dietete, i slitují se nad ním. A mezi tiem v jich ruce uběhne zajiec a oni jej zabijíce, vynmú
