milost nalezli. Jeho svatého zboru všickni účastni budú, ti, ješto ten zákon v Boze milují, neb toho jest jistá naděje, za kohož tak veliký zbor Boha poprosí, toho Buoh na těle i na duši utěší věky věkóm. Amen. To se jest dálo po Božiem narození tisícého stého devadesátého čtvrtého léta.
O svatém Sixtu, papeži Božiem, tuto čti
Svatý Sixtus papež byl rodem z zámořských vlastí, z toho města, jemužto Atenis dějí. Najprvé byl v školniem učení mistr veliký, potom byl učedlník Jezu Kristuov a naposledy byl papežem. Těch časuov Decius ciesař, ten svatého Sixta se dvěma jeho učedlníkoma, jimažto Agapirus a Felicisimus jmě bylo, před se přivésti kázal. A když svatého Sixta Decius k svým modlám obrátiti nemohl, kázal jej do chráma před diáblové modly vésti a tu, aby anebo se jim modlil, anebo v nemilostivého Mamertina vězenie pod jeho stráží byl. A když se modlám modliti nechtěl, vedli jeho k tomu Mamertinovi na vězenie. A když jeho tak vedechu, pojide po něm sv. Vavřenec volaje a řka: „Kam se béřeš bez svého syna, otče, kněže svatý, bez sluhy?“ Jemu svatý Sixtus vece: „Neostavuji tebe po sobě, synu, ale věčí trýzni pro vieru Jezu Kristovu máš trpěti. Třetí den puojdeš po mně, po knězi sluha, a toť zvláště poručuji, aby poklady ku potřebě svaté cierkvi zchované pobera i rozdal chudým.“ A když ty poklady svatý Vavřenec chudým rozdal, tehda Valerianus kázal opět svatého Sixta do chrámu před modly vésti a tu, nevzdal li by jim oběti, aby jemu tu inhed hlavu stěli. A když jej povedechu, tehda svatý Vavřenec opět poče, po něm jda, volati a řka: „Neostavuj mne po sobě, otče svatý, nebť sem již tvé poklady chudým rozdal.“ To rytieři uslyševše, že poklady menuje, svatého Vavřence jeli a svatého Sixta s jeho dvěma učedlníkoma tu inhed jim hlavy stěli. To se jest dálo po Božiem narození stého dvacátého čtvrtého léta.
