a mú milú matku zabil! A jižť jest naplněno to slovo, ješto mi jelen předpověděl, jehožto sem se kryje, do dalekých vlastí zaběhl. Však sem toho já nebožčík hřéšný ujíti nemohl.“ A zatiem obrátiv se k své panie, s velikým pláčem vece: „Již Buoh tě žehnaj, má milá paní, nebť chci pryč běžeti a svých se hřiechóv káti dotad, dokadž mi Buoh nezjeví, že mi je hříchy odpustil.“ K němužto ona vece: „É, muoj milý hospodáři, Buoh toho nedaj, bych po tobě ostala, ale chci s tebú, kamž ty pójdeš, jíti. A jakež sem s tebú v utěšení bydlela, takež chci s tebú v hoři býti.“ A tak řekše, k jedné veliké řece přišli. A tu že mnozí, i sem i tam chtiece, toniechu, špitál slovutný učinil. A v tom bydléce, všecky přes tu řeku pro Buoh přenosiechu a mnohé chudé přijímajíc do své hospody, pro Hospodina potřebu dáváchu.
A když tak svatý Julianus svých se hřiechuov snažně se kajieše, uslyšal o puol noci jeden hlas volajíc a řkúc: „Juliáne, pro Buoh, převez mě.“ Tehdy Julianus vzchopiv se brzo a kterakžkoli veliký muž bieše, na nú stranu přepluv, chudého, an zimú nuze, nalezl. A jej do svého domu uved, veliký oheň učiniv, toho svého hosti ohřieti chtěl. Ale uzřev, an se hřieti nemuož, na svém loži jej položiv, přioděl. V tu dobu jemu ten chudý host vece: „Juliáne, poslal mě Buoh k tobě, ať bych pověděl, žeť jest již všecky tvé hřiechy odpustil a že oba s svú hospodyní skóro skončíta.“ A to řek ten host, zmizal. A sv. Julianus s svú hospodyní, Bohu snažně slúže, skončal. A jakež se na světě věrně kál, takež nebeské královstvie milostivě přijal.
O svatém Patricí
Svatý Patricius, ten jest byl těch časuov po Božiem narození tři sta a osmdesát let. A když v jednu dobu v tom království, ješto Škocia slove, o Božích mukách před králem stoje, berlú se podepřev, kázáše, přihodilo se, že nechtě tú berlú, na královu nohu nastúpiv, krále ubodl. Tehdy král za to maje, by jej sv. Patricius z úmysla ubodl, a také za to maje, by jinak sv. viery přijéti nemohl, než tiem činem pro Jezu Krista přetrpě, protož tu bolest přetrpěl.
