když Maximiána césaře z veliké nemilosti, již proti křesťanuom ukazováše, trestal, zatiem v jednom kostele u jedné bohobojné vdovy mši slúžil, rozhněvav se césař, z toho domu kázal chlév učiniti a sv. Marčella, aby dobytek pásl, bezděky pastýřem učinil. V tom úřadě sv. Marcellus mnoho let přebývaje, skončal. To se dálo po Božiem narození dvě stě a osmdesát sedmé léto. Amen.
O svatém Antoní
Svatý Antonius, když byl dvadceti let vstáři, podlé rady sv. Čtenie, vše, což měl, prodav mezi chudé rozdal. A potom inhed, Bohu se poručiv, na púšť šel a pústeníkový život vedl a tu mnoho přékazy trpěl. A když jednú toho diábla, ješto v smilství lidi pokúšie, mocí své svatosti přemohl, zevil se jemu ten diábel v postavě jednoho přečrného dietěte a tu před sv. Antoním padl a to, že nad ním otec sv. svítězil, poznal. Jehožto sv. Antonius tak v mrzuté tváři uzřev, vece: „V mrzuté s a v šeredné mi se tváři ukázal, viec se tebe báti nebudu.“ Také se to píše, že když sv. Antonius v jednom hrobě, ano jej diáblé zbili, [ležieše]text doplněný editorem[20]doplněno podle Pasionálu kališnického, a tak leže, k duchovniemu Bohu diábly dráždieše. Tehdy diáblé, v rozličné se tváři obrátivše, počechu jej zuby hrýzti, nehty dráti, rohy trkati, za kuklu vláčiti. V tu dobu předivná světlost přišla a všecky diábly zahnala a inhed svatý Antonius žádné rány nepočil a uznamenav, že při té trýzni, ješto nad ním diáblé činili, sám Ježíš stál. Otec svatý vece: „Kde s byl, milý Ježíši, kde s byl v tu dobu, proč s prvé nebyl, aby mě obránil a mé rány uzdravil.“ Jemužto Hospodin vece: „Zde sem byl, Antoní, ale sčakal sem svítězenie tvého. A když si mocně svítězil, tvé jmě po všem světu slavně ohlási.“ Tak jest byl také svatý Antonius k Bohu milosrdenstvím zažžený, že toho na vše strany hledal, kde by pro Jezu Krista svú krev prolil. Proněžto když Maximianus césař křesťany mučéše, svatý Antonius za nimi chodil a žádaje mučedlníkem býti. A za to se velmi mútil, že toho dojíti nikda nemohl. A když odtad na jinú
