křesťanóm devatenádcte tovařišuov k sobě pozvav, jali se tu mýti a kvasiti a inhed náhle náhlú smrtí všickni zemřeli. Proněžto pohané, ten duom zamekše, od toho času viec křesťanuov se báli a je u větčí cti měli. To se jest dálo po Božiem narození dvústého devadesátého druhého léta.
Tuto se praví o svatém Vavřenci, mučedlníku Božiem, jako se vdole píše
Svatý Vavřenec, Boží mučedlník, rodem z Ispánské země, s svatým Sixtem do Říma šel. Neb tak píší staří mistři, když sv. Sixtus jednoho času do Ispánské země přišel, tu dva mládenci svatých mravuov plná, totiž svatého Vavřence a svatého Vincencia, jeho rodice, [nalezl]text doplněný editorem[128]doplněno podle Pasionálu kališnického i pojal je do Říma. Z nichžto jeden, totiž svatý Vavřenec, s ním tu v Římě ostal, ale svatý Vincencius, rodic jeho, do Ispánie se vrátil a tam svú krev pro Jezu Krista prolil. Potom svatý Sixtus svatého Vavřence alcipřeštem učinil.
Těch časuov Filip ciesař a jeho syn Filip, vieru svatú přijemše, snažně na to mysléšta, kterak byšta cierkve svaté povýšila. A to byl Filip, první ciesař, jehožto Origenes na vieru křesťanskú obrátil. Ten ciesař Filip mějieše jednoho svého rytieře, jemužto Decius řékali, k bojóm a zvláště na moři velmi rozumného. A když těch časuov ty vlasti, ješto nynie Francia a Rýn slove, ciesařovi se protivichu, pozvav ciesař svého rytieře Decia před se, jeho do těch vlastí s vojskú poslal, aby je opět pod římského ciesaře moc podbil. Tehda tam Decius mocně s lidmi jev, ty vlasti pod ciesaře podbil a zase do Říma se s velikú ctí vrátil. Jehožto přiblíženie ciesař Filip uslyšev, chtě jemu vyšší čest učiniti, proti němu až do Berúna Dětřichova vyjel. Ale nevděčná a nevěrná srdce to v uobyčeji mají, čímž je viece lidé ctie, tiem viece pýchají. Jako tento Decius v pyšné mysli se vzdvihl, poče mysliti, kterak by svého ciesaře utratil a sám ciesařem byl. A tak, jakž nevěrný úmysl měl,