starosta vinnu z toho dal, by pět tisícuov lidí od bohuov odvrátil a sv. Cecilie poklady pobral. K němužto sv. Urban vece: „Cožkoli já mohu znamenati, vece, ty na svaté lidi nevražíš pro lakomstvo než pro svých bohuov čest. Ten poklad sv. Cecilie, na něžto se ptáš, skrze chudých lidí ruce již jest na nebesa všel.“ Tehda starosta kázal svatého Urbana před modlu vésti, aby obět vzdal. Ale on, v tvář té modle plinuv, Bohu se pomodlil a inhed ta modla spadši dvamezdcétma pohanských kněží do smrti zabila. Zatiem kázal starosta svatého Urbana s tovařistvem železnými klikami dráti a potom hlavy jim stínati. A tak se Bohu dostali. To se jest dálo léta po narození Syna Božieho dvústého dvadcátého čtvrtého.
Tuto se píše o svatém Duchu
Dávných mudrcóv jest pověděnie, že nic bludnějšého držlivost nenie než tu drzost v srdci mieti. Ktož chce vše rozumem mieti, jehožto ižádnými rozumy obklíčiti nemohú. O tom pravie všickni světí mistři, že což jest o svaté Trojici psáno, to jest výše všeho světa rozumu, ani mohú o tom přirození příklady býti, aniž se to muož čím přirozeným dolíčiti ani smysly ohraditi, jediné věrú s pravým srdcem v duši chrániti, neb ta převysoká trojnost, kterak se v sobě trojí, kterak se v sobě sjednává, kterým li činem Syn Otce a Duch i od Otce i od Syna pocházie, kterakžkolivěk mistři o tom píší. Však o tom nikda nekonají, ale vždy divně Boží mocí ostavují, to vždy v pravé vieře držiece, že Otec, Syn, svatý Duch jest vše jeden Hospodin. Avšakž dalekými činy pod pokrytým zevením rozličným skrze rozličná podobenstvie Buoh Otec, Syn tu ukázal, že [z]text doplněný editorem té chvalné trojnosti Duch svatý pocházie, jenž jakžto v své postatě Bozské svú moc nese, tak ji milosrdně a rozličně se mnozí světu ukazuje. Tomu kázanie rozličně se množí podlé těch svatých jeho jmen, jimžto se světu ukazuje. Jakožto mluví svatý Řehoř a řka: „Duše svatý,
