přetrpěl. To svatý Patricius uznamenav, velmi se podivil a svú modlidbú krále, jenž byl tráven, uzdravil. A to na Bohu zvláště vyprosil, aby v té vlasti žádná jedovatá zvěř býti nemohla, a to jest až do dnešnieho dne. Toho také obyčeje svatý Patricius byl, že kdež znamenie svatého kříže uzřel, s velikú pokorú se poklonil. A když se jednú jeden čas přihodilo, že jda, jednoho krásného kříže neuzřev minul. V tu hodinu počechu jemu řéci: „Kak se je to přihodilo, otče svatý?“ Proněžto svatý Patricius nic jim k tomu neodpověděl, než k Bohu modlidbu učinil, aby jemu to ráčil zjeviti, proč by se jemu to přihodilo, že jest kříže nezazřel. Tehda Božím divem uslyšel jeden hlas pod zemí volajíc a řkúc: „Proč si toho kříže nezazřel, neb já, jsa pohan, tuto sem někda pochován a nejsem duostojen, by nade mnú svatého kříže znamenie stálo.“ To uslyšev svatý Patricius, kázal odtad na jiné miesto kříž přenésti. A potom svatý Patricius, život sv. veda, Bohu se dostal. Amen.
O svatém Ignací
Svatý Ignacius byl svatého Jana evanjelisty učedlník a potom biskup v tom městě, ješto Antiochija slove. Poslal byl list jednoho času Matce Boží v tato slova a řka: „Kristonoši Mariji Ignacius, její sluha, vzkazuje, že s jeho jako své sluhy a svatého Jana učedlníka měla s s právem posilniti a utěšiti. O tvém Ježíši mnoho sem divných věcí uslyšav, velmi se podivil. A protož, že jistě viem, že si s ním jako milá matka [s]text doplněný editorem svým synem ochotně přebývala a jeho tajně si všecky věci viděla, žádaji od tvé milosti lépe se ujistiti o tom, což sem slyšel.“ Jemužto jest také Matka Božie listem odevzkázala v tato slova a řkúc: „Ignáciovi, učedlníkovi milému, pokorná služebnice Jezu Kristova. Což [s]text doplněný editorem o Jezu Kristovi od mého Jana uslyšal, žeť jest pravda, a v to věř a toho se drž a v křesťanskej se vieře potvrď. Přídu k tobě skuoro s mým Janem, tebe i těch, jenžto s tebú jsú, navštievím. Drž se tvrdě u vieře a neodvracuj se ani se užásej žádného protivenstvie světa tohoto,
