„Asa již svých čáruov nechajíc, našim se bohóm modlte.“ K němužto ony vecechu: „Učiň z nás, co s počel, nebť sme do nebeského královstvie pozvány.“ Tehda jim kázal súdce hlavy stínati. Ale ony svaté ženy poklekše Bohu se pomodlily a řkúc: „Hospodine milý, jenž jsi nás ráčil od pohanské temné viery odlúčiti a nás v svaté vieře křesťanské potvrditi, přijmi dnes naše dušičky k své svaté milosti do věčné radosti.“ A jakž tu modlidbu učinichu, tak jim hned kat hlavy stínal a ty duše k Bohu šly.
Zatiem kázal súdce svatého Blažeje před se přivésti, k němužto vece: „Již li s se rozmyslil, aby se našim bohóm modlil?“ K němužto svatý Blažej vece: „Učiň nade mnú, co chceš, neb nad mým tělem moc máš.“ Tehda jej súdce kázal do jezera vrci. A v tu hodinu svatý Blažej vody požehnal a ihned jako na suché zemi stoje, vece: „Jsú li tvoji bohové praví, to ihned ukažte, vendúce sem ke mně.“ V tu pohané vodu k němu se řítiechu a ihned na tom miestě pět a šedesát jich utonulo. Tehda anděl svatému Blažeji se zjevil a řka: „Otče svatý, vyndi ven z jezera a přijmi tobě Bohem připravenú korunu.“ V tu dobu svatý Blažej z jezera vyšel a ten nemilostivej súdce jemu hlavu ihned stieti kázal. V tu hodinu svatý Blažej, na zemi poklek, Bohu se pomodlil a řka: „Muoj milý Hospodine, za to tvé svaté milosti prosím, kto by kdy v které nemoci jsa mé pomoci potřeboval, rač jej uslyšeti a uzdraviti.“ V tu hodinu hlas z nebes přišel a řka: „Co s prosil, na tom jsi uslyšán.“ V tu hodinu kat jemu a dvěma jinýma mládencoma hlavy stínal a jich duše šly do nebeského královstvie. To se dálo léta po Božém narození dvústého osmdesátého čtvrtého.
O svaté Hatě
Svatá Hata, Božie služebnice, divně krásná byla. Jižto zazřev sicilské knieže, kázal před se ji přivésti i jal se ji mluviti, aby se pohanským modlám modlila a jemu povolila. Jehožto řeči když sv. Agáta nepovolila, dal ji na poručenstvie jedné zlé nestydaté ženě, jížto jmě bylo Eufrodozia. A ta devět dcer nepoctivých mějieše,
