O svatém Simforiánu tuto se praví takto
Svatý Simforián uzřev, ano pohané veliký hod činie a modlu svého boha před starostu, jemužto Eraklius diechu, s velikú poctú nosie. Tu jsa, té se modle modliti nechtěl, protož dlúho kyji bit a potom v žalář vsazen. Potom odtad vyveden a mnoho jemu daruov slibujíc, chtěl li by se po nich obrátiti. K nimžto svatý Simforianus vece: „Na vaše dary nic netbám, ale odplaty od mého Jezu Krista čekám.“ To starosta uslyšev, u velikém hněvě jej na smrt odsúdil. A když jej na rozhranie vyvedechu, tehda matka jeho, na městskú zed vběhši, voláše, po něm plačíc a řkúc: „Synu muoj přemilý, pomni na věčný budúcí život, synu muoj předrahý, pomni na to, že tento ztrastný život ztratě, večas věčného života duojdeš.“ V tu hodinu, ana na to hledě, hlavu jemu stěli. A to tělo křesťané pochopivše cné pochovali. U jehožto svatého hrobu tolik svatých divuov Buoh učinil, jakož potom i pohané hrob svatého Simforiána jsú ve cti měli. To se jest dálo po Božiem narození dvuostého dvacátého čtvrtého léta.
O svatém Bartoloměji, apoštolu Božiem
Svatý Bartoloměj apoštol, přišed do země Indie, ješto jest na konec světa, všel v chrám, v němžto bieše jedna modla pohanská, jížto řékáchu Astarot. I bydlel tu jako chudý pústeník. V té modle bydléše jeden diábel, ten tak lidem ukazováše, jako by nemocné zdravoval, ale neuzdravoval jich jest, kromě lidi nemocné učině. A když od překáženie přestal, tehda nemoc také přestala. A když v chrámě mnoho nemocných ležieše a ta modla lidem neodpoviedáše, vstavše šli do druhého města, tu, ješto druhá modla bieše, jménem Berit. Jiežto modly otázachu, proč by jich města modla Astarot jako jiné časy neodpoviedala. K tomu modla Berit odpovědě: „Buoh váš plamennými řetězy svázán jest od té hodiny, jakž apoštol Boží, svatý Bartoloměj,
