O svatém Janu Křtiteli a hlavy stětie tuto se praví
Jakož svatá cierkev svatého Jana Křtitele jeho narozenie slaví, takež jeho svaté hlavy stětí dnešní den duostojně pamatuje. O tom svatý Marek ve Čtení píše a tak řka, že když svatý Jan, křtitel Boží, trestáše krále Heroda z toho, že svého bratra Filipa ženu byl pojal, král Herodes svatého Jana jmúc v žalář vsaditi kázal. A když toho času král Herodes, [podlé]text doplněný editorem někdejšieho obyčeje pozvav té vlasti kniežat i vzácnějších starost, den svého narozenie pamatuje, veliký hod činieše, v tu hodinu všedši před král dcera té nepravé králové, jala před hostmi tancovati i plesati, tak že královi i všem hostem libé veselé učinila jest. Pro kterúžto libost zavěroval se král, to, což by na něm ta mladá děvice poprosila, třeba li za polovici královstvie, chtěl by ji na všem uslyšeti. To děvice od krále vděčně uslyševši, k své mateři, k nepravé králové, všedši, radu s ní vzala, co by měla na králi prositi. K tomu ona odpovědě: „Nic jiného nepros než hlavy Jana Křtitele.“ Neb se toho bojíše, aby k nie […]text doplněný editorem[151]V Pasionále kališnickém je: by král svatého Jana tresktánie uposlúchaje, od sebe jie neodlúčil. Tehda ta děvice, z brzkostí před král vyšedši, poče prositi a řkúc: „Prosím, aby mi dal na okříně hlavu křtitele Jana.“ To uslyšev, zamútil se pro to, že se bieše zavěroval, aby ji na všem uslyšel. Proněžto nechtě jie před hostmi zamútiti, inhed poslal kata do žaláře, aby svatého Jana setna přinesl na okříně. A tak se stalo, že v žaláři svatému Janu hlava sťata a na okříně té děvici dána. A ta děvice dala své mateři. To uslyševše svatého Jana učedlníci, to svaté tělo schovali.
Svatý Jeroným u vykládaní tohoto svatého Čtenie praví, že což se jest při této nevinné smrti dálo, to je bylo dřieve mezi králem a jeho nepravú královnú všecko lstivé předpósobeno. Co se jest král zavěroval, co by
