nepřátely obleženo. A ti vojené, ten svatý sbor uzřevše, s velikým křikem na ně se řítivše, všecky zbili. A když k světie Ursule, chtiec ji zabiti, přišli, uzřev knieže Julius, jenž nad tú vojskú starostú bieše, ano svatá Ursula divně poctivé postavy krásná, počal ji těšiti, ponúceje, chtěla li by zaň jíti. Jemužto když ona na prosto odpověděla, navrha samostřiel, ji prostřelil. A ta svatá duše do nebes vzata.
Také se o tom píše, že mezi nimi bieše jedna svatá děvice jménem Kordula, ta se smrti bojieci, přes noc v lodie se skryla, ale nazajtřie, najavo před ty zlé lidi přišedši, na smrt dobrovolně se dala. A když jejieho hodu jakžto i jiných všech svatých děvic toho dne lidé neslaviechu, zjevila se jednomu svatému přízedníku a řkúc: „Chci tomu, aby po tom dni jedenádcte tisíc svatých děvic nazajtřie muoj den vláště všickni slavili.“ A tak jest ustaveno do dnešního dne, léta Božieho čtyrstého šedesátého čtvrtého léta.
O svatém Šimonu a Judě tuto vdole čti
Svatý Šimon apoštol a svatý Juda byla sta bratřence svatého Jakuba, jenžto Menší slove. A když těch časuov, ješto na nebesa Hospodin vstúpil, křesťanská viera se rozplozováše, tehda svatý Tóma apoštol poslal svatého Judu apoštola k jednomu králi jménem, jenž slul Abagarus. Jehožto stuol královej bieše v tom městě, ješto Edisa slove. Tu svatý Juda apoštol vieru křesťanskú velicky rozšířil. Proněžto ten král Abagarus pokorný list našemu Spasitelovi [napsal]text doplněný editorem a takto jemu píše: „Abagarus, král, Ježíšovi, Spasiteli lidskému, jenžto se jest těchto časuov v jeruzalémských vlastech ukázal, vzkazuje přieznivé pozdravenie. Uslyšal sem o tvých divných mocech, ješto nad rozličnými strastnými nemocnými ukazuješ, až beze všeho lékařstvie i bez kořenie slepým zrak vracuješ, belhavým chod, malomocné očišťuješ, mrtvé vzkřešuješ. Ty všeckny divné věci o tobě uslyšav, na své sem mysli vrhl, že jest jedno o tobě ze dvého, anebo si Buoh, jenž si z nebe
