oni uposlúchavše, města dobyvše, pohany zbili. To se dálo tisícého dvústého devadesátého čtvrtého léta.
O životu svatého Marka
Svatý Marek evanjelista sv. křest od svatého Petra apoštola přijal. A když sv. Petr apoštol v Římě Božie slovo kázáše, křesťané, přistúpivše k svatému Marku, jeho poprosili, aby na věčnú pamět svaté Čtenie křesťanóm popsal. Tehda sv. Marek, jakž byl od svatého Petra slyšel, tak jest tiem řádem svaté Čtenie popsal, svatému Petru ukázal. A to svatý Petr snažně ohledav, toho svědečstvie dal, že jest sv. Marek všecko podlé všie spravedlnosti svaté Čtenie právě popsal. Zatiem vida svatý Petr, ano svatý Marek statečně věří, že je do Akvileje poslal. A tu slovo Božie káže, veliké mnozstvie lidí na vieru obrátil. A tu také jako i v Římě svaté Čtenie napsav, křesťanóm ostavil až do dnešnieho dne. Potom svatý Marek jednoho akvilejského měštěnína, jemužto jmě bylo Ermokras, na vieru obrátil a do Říma k svatému Petru vedl, aby jeho aquiliským biskupem posvětil. Tehda svatý Ermokras od svatého Petra ten úřad přijem, aquilejským kostelem vládna, duostojně bez přestánie slovo Božie kázáše. A zatiem pohané jej jemše umučili.
A potom svatý Marek do toho města, ješto Allexandria slove, s svatým Petrem poslán. A tu jest najprvnější slovo Božie kázal. A tak jest svatý Marek veliké pokory, že sobě palec uťal, aby nebyl na knězský stav svěcen, za neduostojného se maje k tak duostojnému úřadu. Ale sv. Petr z Boží pomocí to přemohl, svatého Marka biskupem učiniv, do Allexandrie opět jej poslal a tam přišed slovo Božie snažně kázal a mnoho svatých divuov učinil, slavně svatú vieru rozplodil.
A když v jednu hodinu na Velikú noc svatý Marek mši slúžieše, sebravše se s pohanských chrámuov biskupové, provazem jeho svaté hrdlo uvázavše, po městu vláčili. A tu jeho svaté tělo tak se jest trudně zedralo, až kamenie, ješto po ulicéch ležieše, od jeho svaté krve se červenáše.
