před všemi na smrt odsúdil a jí stieti hlavu kázal. É, když ji na rozhranie vyvedechu, tehda svatá Kateřina, vzvedši svoje oči k nebesóm, poče se Bohu modliti a takto řkúc: „Ó, jediná naděje všech věřících, Spasiteli, ó, kráso i chválo všech duostojných děvic, milý Jezu Kriste, prosím tvé svaté milosti, aby všeliký člověk, kto kdy mé umučenie bude pamatovati a skrze to v své núzi a ve všech potřebách mě bude nazývati, rač jeho uslyšeti.“ Netáhla toho svatá Kateřina dořéci, až k nie hlas z nebes přišel a takto řka: „Poď ke mně, má milá choti. Aj toť, tobě hotové jsú nebesa otevřena a těm všem, ješto den tvého umučenie slaviti budú, což budú žádati, na tom je uslyším.“
V tu dobu svatú hlavu pokloni a kat jednú ranú tu svatú hlavu sťal. A inhed teklo z jejého svatého těla miesto krve mléko a svatí andělé to svaté tělo inhed vzemše, na jednu velikú horu, ješto slove Sinai, co by mohl dvanádcet dní odtad dojíti, přinesše, poctivě pochovali. Z jejíchžto svatých kostí Božím divem až do dnešnieho dne olej teče a mnohým nemocným rozličně pomáhá. Protož, ktož chce dobře znamenati ty dary, jimižto jsú jiní světí zvláště Bohem obdarováni na svém skončení, ty jest všecky svatá Kateřina jměla. Najprvé Ježíšem navštievena jako svatý Jan evanjelista, tekúcím olejem v svatosti poznána jako z svatého Mikuláše, miesto krve mléko teklo jako svatému Pavlu apoštolu, andělé její hrob připravili jako svatému Klimentu, v své prozbě na skončení uslyšána jako svatá Margareta. Ty všeckny svatý dary dány jsú svaté Kateřině, jejížto prozby daj nám účastnu býti Jezus Kristus, jenž v nebesiech kraluje věky věkóm. Amen. To se jest dálo po Božím narození třístého čtvrtého léta.
O svaté Ludmile do Prahy přenesení tuto čti
A když chtěl všemohúcí Hospodin, aby skrze jeho stkvúcí Ducha svatého paprslky křesťanská viera po všem se světu rozplodila,
