Januarius, Felix, Filip, Silvanus, Allexander, Vitalis, Marcialis. Všech těch i s mateří kázaním Antoně ciesaře starosta Publius před se pozvav káza a radě mateři a řka: „Smiluj se nad sebú i nad svými dětmi, obraťte se na naši vieru.“ K tomu sv. Felicitas odpovědě: „Věz to, starosto, ani hrózú, ani krásnú řečí mne nepřemuožeš, jista jsem, že mám, jehožto pomocí Antoně ciesaře přemohu. Lépe umřevši, než živa jsúci.“ To prořekši sv. Felicitas, na své syny jasně se ozřevši i promluvi k nim a řkúc: „Vizte, synové moji přemilí, a k nebesóm vzezřete, mé dietky přemilé, tam nás milý Jezus Kristus čeká. Stuojte mocně u vieře, pro svého milého Jezu Krista, Spasitele našeho, svuoj život dajte.“ To uslyšev Publius, starosta ciesaře Antoně, káza ji po líci bíti a jejie syny také káza rozličně zmučiec před jejíma očima všecky zbíti. Protož praví svatý Řehoř, že viece jest než mučedlnice byla svatá Felicitas, neb jest v sedmi syniech sedm muk trpěla a osmá sama sebú. A tak se Bohu dostala. To se jest dálo po Božiem vstúpení šedesátého čtvrtého léta.
O svatém Petru, apoštolu Božiem
Divnej mistr nebeský, utěšitel Duch svatý, světu pamět ostavil o skutciech svatých otcuov, o počátku i o skonání. Aby dobří lidé čtúc, od nich svatý příklad berúc, Bohu chválu vzdávali. Najprvé to sluší znamenati i duostojně pamatovati, kterak jsú první apoštolé vieru křesťanskú svatého Ducha pomocí po světu vzplodili a naposledy pro Jezu Krista svú krev prolili. Mezi nimižto byl starosta svatý Petr. Tak jest to byl snažnej, a co skrze něj Buoh světu dobrého ukázal, o tom se tuto píše nakrátce.
Svatý Petr pro svú snažnú vieru, jižto měl k Jezu Kristovi, ze všech apoštoluov prorádci Jezu Kristova viděti chtieše. A jakž praví svatý Augustin, by byl jej věděl, byl by vstana jej zabil. Protož jeho Ježíš před ním jmenovati nechtěl. Znamenitě jej Ježíš v tajných svých věcech volil, kdežto jej na hoře Tábor
