k svatému se Mariánovi vrátili. Jimžto svatý Marianus vítanie dav, jich nohy pokorně umyv, a jakúž mohl potřebu, dav, ku pokání je obrátiv. Potom svatý Mamertin a svatý Marianus, mnoho časuov svatý život vedúce, Bohu se dostali. To se jest dálo po Božiem narození čtřstého třidcátého čtvrtého léta.
Tuto se čte o Panie Mariji, Matky Božie, narozenie
„Kuorové, již se radujte i všecka říše andělská, již se vesel, vešken dvuor síní nebeských, již se utěš, všeho světa národe lidský, již děkujte Hospodinu, všecky tváři lidské Bohem stvořené. Vstaňte již s jistú nadějí, všickni hříšní, slyšiec tak přeslavnú novinu o narození tak přesvaté dievky, jižto sobě zvolila svatá Trojice. Toť jest ten den tak přežádný, před věky v svaté Trojice tajnici skrytý, z nebeského pokladu vyňatej, všemu světu na útěchu i k spasení. Ó, kterak před jejím přirozeném časem veš svět smutně vzdycháše, v starostné žalosti mrúc, ižádné naděje k Bohu nemajíc, všickni před peklo neb v peklo jdúc, k Bohu vzhůru nemohúc, než vždy v temnicéch seděli a v rozličné starosti trpěli. A již se ta jest narodila, ješto do nebes řebří přistavila. Ten řebří Jákob patriarcha u vidění viděl, jenž na zemi stoje, nebes dosaháše. Takež této dievky pokora od země do nebes dosahá, k nám na zemi Boha přitáhla. Znamenej řebří tak předrahé, hříšný člověče, ješto s byl někda rozpačný, již k Bohu jistú naději mieti muožeš, vendeš bezpečně a Boha viděti budeš. Přistup, hříšný, k té kolébce, opatříš mladú panenku ležiece, dětinné má obezření, ale všech nebeských pokladuov má v sobě schráněnie.“ To anděl bieše o nie dobře otci a mateři její pověděl, když jima zeviv se její svaté narození zvěstoval a řka: „Joachim, kmeti svatý, nezamúcej se, nebo což jest v tobě tvá starost zadržela jest, to tobě nebeská moc darem seslala. Tvá
