i kterakúž chcete nade mnú trýzn učinili, nezapřiem mého milého Jezu Krista.“ To starosta uslyšev, kázal jeho pověsiec železnými klikami až do kostí dráti a potom jeho kázal v uoheň uvrci. A tu se Bohu poručiv, skončal, ale jeho svaté tělo ostalo. V tu hodinu, ješto svatú duši pustil, slyšán jest hlas z nebes: „Poď ke mně, můj přemilý, vendi v mú věčnú radost.“ Tehda tu mnozí stojiece uzřechu nad ním nebesa otevřená. To se jest dálo po Božím narození dvústého osmdesátého čtvrtého léta.
O svatém Martinu tuto se praví a píše et ceteracizojazyčný text
Svatý Martin rodem byl z toho města, jemužto Sabaria dějí, ale vzchován jest v Lambarské zemi, v městě, ješto Papia slove. A jměl jest otce na ciesařově Juliánově dvoře a Konstantinově. Ten jest měl pod sebú třidceti rytieřuov. Na němžto dvoře svatý Martin s otcem slúžieše, ale nerad, že jeho Duch svatý jinam vedieše. A když byl svatý Martin dvanácte let vstáři, proti vuoli svých starost viece kostela nežli dvora se držieše. A byl by rád na púšť šel, ale rozličné nemoci jemu překážiechu. A když to jemu ciesaři nestavichu, aby starých otcuov synové miesto otcuov slúžili, tehda mezi jinými svatého Martina jako od polu bezděky k službám přikázachu. Při němžto dvoře jednostejným panoší bieše. A tomu viece slúžíše i obuv zúváše častějie než panoše jemu, a to vše v pokoře pro Buoh činieše.
A když jednoho času v zimě skrze bránu toho města, ješto Ambianus slove, s mnozstvím lida jedieše, svatý Martin jednoho téměř nahého chudého uzřev, po jiných poostav, vida, ano jemu nižádný nic pro Buoh nedal sobě zachována, urozuměv, výma meč, velikú částku svého pláště ukrojiv, chudému pro Bůh dal. Proněžto inhed prvnie noci zevil se jemu Jezus Kristus, oděv se tú částkú pláště, ješto byl svatý Martin chudému dal, a takto
