Proněžto mátě ciesařova a veliké mnostvie židuov, súdce i starosty na křesťanskú se vieru obrátili. Potom po těch časiech, když sv. Silvester mnoho divuov Boží mocí činiv, k smrti se přiblíživ, kněží k sobě sezvav, jim to přikázanie ostavil a řka: „Mezi sebú v milosrdenství bydlte, o svých kosteléch péči jmějte a lid sobě poručený od židuov, totiš od kacieřuov, vystřiehajte.“ To řek sv. Silvester, skončal a Bohu se dostal. To se dálo po Božiem narození po třech stech a dvadceti letech. Buď Buoh pochválen. Amen.
O obřezovánie Syna Božieho
Obřezovánie Syna Božieho podlé Starého zákona v uochtáb Božieho narozenie svatá cierkev slaví, a to zvláště pro trojí věc. Najprvé, že toho dne, kterakžkolivěk dřieve skrze anděla jmě jemu bylo jmenováno, jakž to píše sv. Jan evanjelista: „Však dne toho vzděli sú jemu to přespasitedlné jmě Ježíš. To jest přeslavné tak jmě, jakž to praví sv. Bernart, že je pojmenovati duši jest sladko jako plovúcí stred v ustech. To jmě slyšeti jest jako nebeský zvuk v uší, o tom jménu mysliti jest utěšená radost v srdci, jakožto jest dávno proročským přederčením zvěstováno, že jemu jest to jmě mělo vzděno býti, ješto sú usta Božé jmenovala. To přesvaté jmě, ješto kolikrát na ně zpomeneš, tolikrát v své duši posilněnie přijmeš utěšeně. A jakž praví sv. Bernhart: „To jest jmě pravé nebeské lékařstvie. To jest jmě Ježíš, ješto plaché hněvivé lidi upokojuje, pýchu ku pokoře připravuje, jedovatú střelú smrtedlných hřéchuov lidi zastřelené uzdravuje, všelikú nečistotu hřiešným ostuzuje. A nadto nade vše to svaté jmě Ježíš všecky nedostatky ot duše vyhoní a spasuje. Ješto to svaté jmě nosil jest sv. Pavel apoštol před krále i přede všemi národy, jako světlú osviecenú svieci na sviecenie. Protož správně to jisté jmě slove Ježíš, totiš Spasitel.“
A tak jest řiekal sv. Bernhart: „Ty, milý Ježíši, pro tvú svatú milost rač mi býti Ježíš, totiš Spasitel.“ Druhé tento slavný den
