Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 25 C 1, 1476 (?)
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2011–2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Text se vyznačuje poměrně velkou chybovostí v různých rovinách. Spřežkový pravopis, jakkoli nedůsledný, převádíme bez upozornění a v souladu s edičními zásadami do systému diakritického. Interpunkci a psaní velkých písmen podřizujeme současným pravidlům pravopisu. Náboženské výrazy píšeme s velkým písmenem, stejně tak adjektivní označení zemí a měst (Franská země, Jeruzalémské město).
Po textové stránce do textu nijak nezasahujeme. V případě zkomolených částí či nejistého čtení srovnáváme se zněním Pasionálu kališnického, případně rukopisu A, vždy však na příslušnou úpravu upozorňujeme pomocí edičního komentáře. Chybějící slova doplňujeme rovněž s oporou variantních památek.
Po jazykové stránce do textu také nezasahujeme. Zcela beze změn ponecháváme syntax, tedy i případy, kdy je předmět věty uveden v různých pozicích dvakrát. Emendujeme jen zřetelně mylné dvojí vysázení stejného textu za sebou. Do tvarosloví rovněž nijak nezasahujeme. Ponecháváme kolísání koncovek u jednotlivých deklinačních typů, např. ie/í u adjektivních vzorů boží a pěší (nelze vždy přesně rozlišit, zda se jedná o výsledek monoftongizace, o kontaminaci koncovek či o nenáležitou jotaci). Emendujeme nenáležité ie v lok. sg. a iem v instr. sg. u typu znamenie. Dlouhé zakončení životných substantiv v jednotlivých pádech plurálu pomocí grafému ÿ (ij) chápeme jako tiskařský úzus k označení krátkého i na konci slova, proto jej přepisujeme bez upozornění jako krátké i (trzi kralÿ). Stejně tak hodnotíme zdlouženou podobu ukazovacího zájmene ti (pův. tÿ). Dlouze přepisujeme grafém ÿ jen v akuzativu zájmene ona (gÿ), bereme v potaz možnou nespisovnou variantu.
V oblasti hláskosloví respektujeme kolísání, emendujeme pouze tehdy, jde-li o jevy spojené s grafikou. Opravujeme tedy například asimilaci znělosti tam, kde k ní nejsou podmínky a kde jde jen o grafické řešení toho, aby vedle sebe nestála stejná písmena (ve spojení jména a předložky – z svýma rukama). Stejně tak skupiny sš, šš zaznamenané pouze dvěma vysokými s (vzaſſe, wyſſi) opravujeme bez upozornění. Ponecháváme kolísání u slov typu mnozstvie/množstvie. Emendujeme fonetický zápis ztráty znělosti typu vytrch.
Text stále ještě ve velké míře zachovává jotaci v krátkých slabikách. Přestože jde v tomto období již jen o grafickou záležitost, upozorňujeme na její odstranění v emendacích. Ponecháváme kolísání v psaní dvojhlásky ie a dlouhé samohlásky í, vyjma případů, kdy se ie nenáležitě vyskytuje na místech původního í (tisíc). Nenáležitou jotaci typu przigial emendujeme bez poznámky. U staré podoby slovesa zěviti ponecháváme po ztrátě jotace i variantu zeviti.
U vlastních jmen ponecháváme gemináty, odstraňujeme aspirované th, u variantních podob typu Maxianus/Maxián volíme u počeštělého vlastního jména koncovku dlouhou oproti latinskému zakončení. Jezu Krist píšeme zvlášť.
Zkratky bud, chud přepisujeme podle kontextu na bude, chudé. Zkratku s. v postpozici nerozepisujeme, jen ji upravujeme na nč. sv.
Velmi časté zaměňování znaků n a u opravujeme bez poznámky.
Příslovečné spřežky avšak, nadto, jakžkolivěk a další píšeme dohromady.