Božiem novým činem, nikda v světě neslýchaným, schrání v svém živótku muže, totiž Syna Božieho jediného, k němuž důstojně přihotována. Toť jest ta hvězda přestkvúcí, o niež prorok Balaam prořekl a řka: „Vzende světlá hvězda světu z Jákob národa.“ Ta se hvězda tehdy zevila, když se narodila slavná děvice Maria. Maria znamenává se morská hvězda, plavajícím přes moře v noci cestu ukazuje. Takež milá Maria všecky hřiešné přez nebezpečné tohoto světa moře jdúcé k břehu nebeského královstvie přivodí. O tom praví Fulbertus biskup: „Na tu hvězdu sluší všem hleděti, kteříž nechtie blúditi, nebo ktož na ni hledie, větrem ješitné chvály, ani protivenstvím, ani kterým tohoto světa prospěšenstvím s pravé cesty zblúdí, ale bezpečně příde k břehu věčného odpočívanie.“ Tu také praví svatý Bernhart: „Ve všech potřebách, v núzi, v rozličném nebezpečenství i ve všech příhodách Marije pros, Mariji nazývati pomni, nebo ktož se jí poručí a ji sobě spomocnicí má, nezablúdí, ani se kdy čeho báti bude.“ Protož, milá hvězdo mořská, Maria, Matko nebeská, na věky mezi ženami požehnaná, pro tvé svaté narozenie tobě vešken svět chválu vzdávají. Ten den tvého narozenie, dříve lidmi nevěděný, byl vždy v nebesiech slaven. Potom jednomu svatému otci zjeven, aby den tvého narozenie svaté církve přikázaním byl duostojně pamatován. V němžto předůstojného dne pamatování, ó, přemilostivá Matko Božie, nás, hřiešných, nezapomínej, učijete všickni tvú svatú pomoc, kteřížkolivěk slaví tvé svaté narozenie, abychom vskůře tvú svatú prosbú přišli k nebeské radosti, k nepřestalé chvále, k věčnému životu, tu, kdežto z svým milým synem přebýváš, jenžto tě nade vše stvořenie královnú učinil na věky věkóm. Amen. Jenž se jest stalo před Božím narozením šestnádctého léta.
O svatém Adrianu
Svatý Adrianus
