jemuž ty se protivíš. Aj toť, k tobě jde všemohúcí súdce tvuoj, před nímžto všeho světa pronárod s počestnú pokorú klekají. Toť, k tobě jde sám súdce tvój, v jehožto ruce mocně vende duše tvá. Viz, můžeš li jeho tuto potupiti, jako jeho sluhy tupíš?“ To vévoda uslyšev, hořkými slzami zaplakav, před ním křížem padl. A potom, což mu svatý Bernart kázal, všeckno učinil.
Mnoho rozličných divuov svatý Bernart učinil za života i po smrti. A potom, když se k svému skončení přiblíživ, pozvav k sobě své bratří, k nim promluvil a řka: „Pomněte, bratřie milá, abyšte se téhož příklada drželi, jakožť sem já na tomto světě činil. Nižádného jsem, kdež jsem mohl, nepohoršil, pakli kto pohoršil, kdež jsem mohl, to sem stavil. A to také v uobyčeji měl, že jsem vždy cizému smyslu viece než svému dověřil. Pakli mi kto kdy které protivenstvie ukázal, nikda sem se nad ním pomstiti nežádal.“
V těch časiech svatý Bernart, sto a čtyřdceti klášteruov vzdělav a mnoho divuov čině, knihy mnohé skládaje a odkládaje, odpuštěnie vzem od světa, Bohu duši vrátil. To se jest dálo po Božiem narození tisícého stého šedesátého čtvrtého léta.
O svatém Timoteovi tuto se praví takto
Svatý Timoteus když mnoho pro vieru křesťanskú trpěl, najposléze římský starosta kázal jeho všeho kyji bíti a jeho novo bité rány vápnem horkém zetřieti. Jemužto hrozné bolesti činiechu, proto vždy Boha chváléše. A když tak v své bolesti, Bohu se modle, kleče, k zemi připadl, dva anděly jemu se zevišta a řkúce: „Sluho Boží, zezři k nebesóm a uzříš.“ Tehda svatý Timoteus, k nebesóm zezřev, uzřel, ano nebesa otevřena a Jezus Kristus korunu z drahého kamenie v ruce drží, k němu takto řka: „Tuto korunu tobě chci dáti.“ To jeden pohanský muž, jemuž Apolinařiš jmě bylo, uzřel, křtíti se kázal. Proněžto inhed kázaním římského starosty oběma hlavy sťata a duše do nebes vzaty. To se dálo po Božím narození tisícého čtvrtého léta.
