vítanie dali. A když jedné neděle mši slúžieše, upadl z nebes v jeho kalich kámen drahý, kteréžto kámen po mši král vzem, mezi svými svatými schoval. A ten kámen v senovském kostele jest do dnešnieho dne. Potom svatý Lupus, svatý život veda, mnoho divuov čině, skončal a Bohu se dostal. Amen.
O svatém Mamertinu tuto se takto praví
Svatý Mamertin najprvé pohanem byl. A když jeden čas svým se modlám modléše, tu stoje, jedniem okem oslnul a jedna mu ruka uschla. Odtad se tak domuov vrátiv, poče mysliti a řka: „Snad sú se moji bohové na mě rozhněvali a toto na mě přepustili.“ Tehda tak pomysliv, do chrámu, chtě se bohóm pokořiti, pojide. Tu jej utka jeden muž poctivý, jemužto jmě bylo Savinus, a ten jeho poče tázati, kterak by se jemu to přihodilo. Jemuž svatý Mamertin odpovědě: „Své sem bohy rozhněval, jdu tam, chtě se jim modliti, zda se nade mnú smilujíc, mě ještě uzdravie.“ K tomu Savin vece: „Blúdíš, bratře, blúdíš, nazývaje diábly bohy. Ale raziť, aby šel k svatému Germanovi, altisiodorskému biskupu, jehožto rady uposlúcháš li, zdráv budeš.“ To svatý Mamertin uslyšev, inhed na tu cestu šel. A toho dne přišel k tomu kostelu, ješto svatý Amator biskup hřbí, tu se pokloniv. Že veliký déšť v tu dobu jdieše, do jedné peleši, jenž nad hrobem svatého Corrodia bieše, všel, aby té noci tu odpočíval. A když svatý Mamertin spáti poče, zevilo se jemu jedno divné viděnie. Vidieše se jemu, že jeden muž, přišed přede dveře té peleše, poče zváti svatého Corrodia, jehožto svaté tělo mrtvé ležéše v hrobě, a takto řka: „Poď na hody, tu, ještoť sú se sebrali svatý Peregrin a svatý Amator se mnohými svatými biskupy.“ Jemužto svatý Korrodius z hrobu odpovědě a řka: „Nemohu nynie tam jíti, neb mám jednoho hosti, jehožto muším střieci, aby jeho hadové, ješto zde bydlé, nezahubili.“
