Boží službu snažně milováše, nad jiné kláštery klášter sv. Prokopa na paměti jmějieše. Vzvěděv, že Vít opat v Uhřích bieše, své posly poň a po jeho bratří poslal, aby zase do svého kláštera se vrátili. Tu se vrátivše, kniežetem cně do kláštera uvedeni, a což jsú dříve nedostatkuov trpěli, to skrze svatého Prokopa prosbu všeho dobrého potom dosti měli, Bohu mnoho časuov slúžili a jeho milosti se dostali, s nímž přebývají na věky věkóm. Amen.
O svaté Margaretě, mučedlnici Boží
Svatý život, jenžto jsú vedli rozličnie světí, snažně Bohu slúžíce, svú krev pro vieru prolévajíce, dává nám dobrý příklad i ponúcenie k dobrém skutkóm. Neb když znamenáme, kterak sú se na světě ztrastně obcházeli, kterak sú pro Buoh mnoho trpěli, musilo by srdce rozpáčené býti, by se někdy nerozpomenulo a k náboženství se nezažhlo. A také to jich života svatého pamatovánie činí nám v srdci zvláštnie zahanbenie. Neb když se na to rozmyslíme, že jsú byli lidé jako i my, křehcí jako i my, smrtedlní jako i my, avšak vítěžsky Hospodinu slúžili, nám veliký příklad ostavili. Mezi nimižto nás najvietce [zahanbuje]text doplněný editorem[89]doplněno podle Pasionálu kališnického život svatých děvic. Ty jsú byly některé mladé královničky, rozkošné panny, avšak jsú přemile trpěly krve prolitie pro milého Jezu Krista. O tom mluví svatý Řehoř u vykládaní svatého Čtenie o deseti děvicéch, tak řka: „I co řkú mužie bradatí, muského srdce silní, co řkú v den súdnej, která jich omluva bude, ješto na světě pro Bůh nic trpěti nechtie a vidúce tak rozkošné panny silným srdcem na smrt pro vieru jdúce.“ Z těch děvic byla jedna Margareta, rodu vysokého, dcera jednoho patriarchy pohanského, jemužto jmě Teodozius diechu, z města Antiochie. Ta, když [v]text doplněný editorem svém dětinství dojce anebo chuově do jednoho domu chovati dána, přišedši k starším letóm, křest přijala, protož svému otci pohanu velmi mrzka byla. A když již patnást let vstáři bieše, s jinejmi dievkami své chuově ovčičky pasieše, událo se tady jednomu velikému
