papež v kostele u svatého Petra v Římě dal se na modlitby tři dny a tři noci a potom odtad vyšed, pozvav svých slúh před se, řekl k nim: „Kto chce za mnú jíti, ten poď.“ I šli s ním k tomu Atilovi, a jakž jeho brzo Atila zazřel, tak inhed s koně skočiv, před jeho nohy padl a řka k němu: „Otče svatý, co s ráčil, to na mně pros.“ Tehda svatý otec Lev papež prosil jeho, aby z těch vlastí jel a jich viece nehubil a vězně propustil. To všeckno rád mile Atiles učinil. V tu dobu počechu Atile jeho sluhy pomlúvati a řkúce: „Nade vším světem svítězil s, i dáš se jednomu popu přemoci.“ K tomu Atiles vece: „To sem učinil pro své a pro vaše dobré, neb sem viděl, ano jeden rytieř silný na jeho pravici s nahým mečem stojí a takto ke mně řka: „Neučiníš li toho, cožť tento svatý otec káže, se všemi svými zahyneš.“
Jeden také čas svatý otec Lev papež uslyšev, ano dva člověky Euchitus a Nestorius na mnohých miestech v Písmě blúdíta, napsal jeden list, chtě poslati Pabiánovi, biskupovi z Konstantinopolim, proti těmto dvěma. Jenž list, prvé než poslal, na hrobu svatého Petra apoštola položiv i dal se na puost a na modlidby a řka: „Ty jsi, sv. Petře, ješto jest svatá církev nad jiné nade vše poručena, chybil li sem na čem, co sem psal na tomto listě, ty rač polepšiti i popraviti.“ Potom po třidceti dnech zevil se sv. Petr svatému otci Lvovi a řka: „Četl sem tvuoj list i popravil sem jeho.“ Tehda svatý otec Lev papež ten list šed ohlédal i nalezl, ano což bylo potřeba opraviti, to svatý Petr svú rukú napsal. Totě ten svatý otec Lev papež, ješto Ducha sv. naučením mnoho svatého Písma svým vykládaním osvietil. A tak v čistotě sv. život veda, Bohu se dostal. To se jest dálo po narození čtrstého dvacátého čtvrtého léta.
O svatém Nazariášovi, mučedlníkovi Božiem
Svatý Nazariáš, mučedlník Boží, byl syn jednoho žida slovutného z Říma, tomu řékali Afrikán, ale matka jeho byla nábožná křesťanka, ješto ji byl křtil svatý Petr apostol, té jmě
