prvnie na mém dvoře. Pakli to potupíte, tomu tak učiním, že vámi potupen nebudu.“ K tomu svatý Jan a svatý Pavel odpověděšta: „Buoh nad tiem, ale my se tvé nepřiezni nebojíme.“ K tomu Julián odpovědě: „V desieti dnech rozmyšlenie mějta, když po mně nepostúpíte, potom bezděky učiníte. Zdali mníte, by vás křesťané mučedlníky učinili, já se nad vámi pomstím ne jako nad křesťany, ale jako nad zevnejmi nepřátely.“ K tomu tato dva svatá odpověděšta: „Tak učiň, césaři, jako by již těch deset dní minulo, neb to jistě věz, žeť po tobě nepostúpíme.“ To řekše, ta dva svatá vešken svuoj statek chudým rozdala. V desátý den poslal Julián jednoho svého sluhu Terenciána s tiem poselstvím a řka: „Aj toť, obraz modly bohuov mých, anebo se k němu klanějte, anebo za to život dáte.“ Jemužto tato dva svatá odpověděšta a řkúc: „Terenciáne, jest li tvój pán Julián, měj pokoj s ním, námť nenie jiný pán, jedine milý Jezus Krist.“ Tehda Julián těmto dvěma svatýma káza tajně v jich domu hlavy stínati a tajně pohřésti. Po malém času poče syn Terenciánuov volati a řka: „Bída mně, hroznú horkost od diábluov trpím.“ To Terencián, jeho otec, uslyšev, v svém se hřieše poznav, svatý křest přijal a život i umučenie sv. Jana a sv. Pavla popsal. Píše sv. Řehoř u vykládaní jednoho Čtenie, když jedna šlechetná paní na každý den do kostela k sv. Janu a sv. Pavlu chodíše a když jednú v kostele byvši, zase domuov jide, uzře dva člověky stojíce v pútníkové postavě. Jimžto almužnu káza dáti jakožto dvěma pútníkóm. Tehda prvé, než její sluha almužnu přinese, až tato dva pútníky pokorně ku panie přistúpivše, vecešta: „Jakož ty nás, paní, po vše časy navštěvuješ, takež my v den súdný chcem o tobě péči mieti. A což na nás prositi budeš, obdržíš.“ To jí řekše i zmiziešeta a ta paní, jich milosti slúžéc, Bohu se dostala. To se dálo třístého padesátého třetího léta.
O sv. Feliciány s jejími sedmi syny, Božími mučedlníky
Svatá Felicitas měla sedm synuov, jimžto jména byla jsú tato:
