inhed zdráva budeš.“ K tomu slovu Konstancia procítivši, jako kdy zdráva byla, tak se zdráva nalezla. Proněžto svatý křest přijemši, nad hrobem svaté Nětiše kostel učiniti kázala. A tak v čistotě přebývajíc, křesťanskú vieru plodila a mnoho svatých děvic k sobě přivinula. A tak bydléc, Bohu se dostala. Amen.
O svatém Vincencí
Svatý Vincencius byl rodu znamenitého. A kterakžkoli mladý mládenec, ale u vieře křesťanské velmi ustavičný. A byl jest sluha a jáhen svatého Valeria biskupa. Jenžto biskup, že v řeči prostrané bieše, jenž se mluvě zajiekáše. Poručil byl svatému Vincenciovi svého úřada práci a sám se na modlidby otdal a s Boží se službú, v Buoh svú mysl vznášeje, obcházel. Na něžto převěděvše césařovi starosty Dacián a Valerián, že se v křesťanské vieře obcházejí, kázali je jieti a do žaláře vsaditi. Když již mniechu, by se tato svatá hladem byla umdlila, kázali je vyvedúc před sebú postaviti. A uzřevše je, ani zdrávi a veseli, z toho se rozhněváše, zvláště Dacianus u velikém hněvu vece: „Co tomu dieš, Valerí biskupe, že pod duchovnie tichostí jménem kniežecím se právuom protivíš?“ Jemužto svatý Valerius vece slovo z tichostí, odpověděl k němu svatý Vincencius a řka: „Nečiň toho, otče milý, by tak strašivú myslí protivníkovi svaté viery odpoviedal, ale volným hlasem odvolati. Pakliť se vidí, že mi kážeš, já miesto tebe súdci budu odpoviedati.“ Jemužto svatý Valerius vece: „Synu milý, já sem tobě zdávna odpoviedanie a mluvenie miesto sebe péči poručil a velmi viece nynie snažně nastrojme a odpoviedanie porúčeji. V tu hodinu svatý Vincencius, obrátiv se k Daciánovi, vece: „Všie tvé řeči snaženstvie na to jest do sie doby pracovalo, abychom své viery zapřeli. Ale věz to, žeť jest to v křesťanství velmi ohavno, ktož by se Božie pokloně klaněti potupil a jeho se svatému Bozství protivil.“ Z toho se Dacianus rozhněvav, svatého
