nalezše, pohodli, že v tu hodinu ciesař Hendrikus umřel, všech jiných divuov nechavše.
Svatý Vavřenec trojí čest v svaté cierkvi nad jiné svaté obdržel jest. Najprvé, že má zvláštnie nade vše jiné mučedlníky vigiljie, a protož slove vigiliacizojazyčný text. O tom píše mistr Jan Belet, že byl dávný obyčej, když bylo nazejtřie kterému hodu býti, tehda lidé [s]text doplněný editorem svými čeledmi, do kostela šedše, všecku noc bděli, a to slula vigiljie, neb latíně vigiliacizojazyčný text bděnie česky řečeno jest. Ale proto, že tuto v noci bdiece mnoho nekázní plodili, svatá cierkev to bděnie v puost obrátila jest, protož již česky slove vigiljie, ješto dřieve slulo bděnie. Druhé svatý Vavřenec kromě svatého Štěpána sám jediný mučedlník ochtáby má. A třetie, že se jeho svaté pěnie mimo vše jiné svaté na jitřní dvakrát přezpěvuje. A jakož se to děje svatému Pavlu pro jeho věhlasném kázaní po všem světu, takež se to děje svatému Vavřenci pro jeho znamenité a hrozné umučenie. Protož praví svatý Ambrož: „Osvietil jest svatý Vavřenec všechen svět tiem světlem, jímžto sám byl zažen, a tú horkostí, jižto pro Jezu Krista trpěl, křesťanská srdce zažehl. Protož, svatý Vavřenče, prosíme tebe, aby nám pomohl s svú prosbú nad našimi hřiechy plamenem svítěziti, jakož jsi sám silným srdcem z Boží pomocí nad horúcími mukami svítězil.“ A to se jest dálo po Božiem narození dvústého padesátého čtvrtého léta. Amen.
O svatém Ipolitu, mučedlníku Božém tuto čti
Svatý Ipolit, když tělo svatého Vavřence pochoval, do svého domu šel a tu, když všie své čeledi mier pocelovati dal, od svatého kněze, jemužto Justinus diechu, se vší čeledí inhed Božie tělo přijal. A když za stuol k uobědu siesti chtieše, prvé, než kteraký kus okusil, přišedše v duom rytieři, svatého Ipolita popadše před ciesaře vedli. Jehožto ciesař uzřev, ulyzna se vece: „Také s ty se čarodějníkem učinil, ješto s tělo Vavřencovo v zemi pochoval.“ Svatý Ipolitus
