odevzkázal, aby svatého Jana do Říma dovedli. A tu jej přivedše, z jeho hlavy vlasy na potupu obřezali a před tu bránu v Římě, ješto i dnes Latinská slove, vyvedše, v kotle vrúciem oleji vařili. Ale Boží mocí to jest jemu nevadilo. Proněžto křesťané na tom miestě Bohu na čest kostel učinili, v němžto se Bohu a svatému Janu chvála děje až do dnešnieho dne. A když ještě slova Božieho kázati nepřestal, kázal jej césař na jeden daleký ostrov, jemužto bylo jméno Patmos, zavésti. A tu jemu Buoh mnoho jest utěšenie učinil, jakž to jinde jest psáno. To se jest dálo léta devadesátého čtvrtého.
O Božiem vstúpení
Svaté cierkve dávné ustavení jest, aby kněžie se všemi lidmi, Boha prosiec a všech svatých nazývajíc, zvláště dvakrát v roce s kříži chodili. Jednú na svatého Marka a druhé tři dny před Božím vstúpením. Na svatého Marka proto s kříži choditi ustaveno, že jest sv. Řehoř, papež slovutný, pro jednu velikú přepustu na lidi s kříži chodil. O tom se tak píše, že Římené ten obyčej měli, postě se, nábožně poviedajíc, Božie tělo přijímali a svého se hřiecha snažně káli. Ale po Velicé noci opět se neduostojně k hřiechóm navracovali. Proněžto byl Buoh na ně přepustil hlízy a vředy, ješto dýmy slove. A tak veliká šelma na lidi spadla, že lidé, na cestě i za stolem i hrajíc i tancujíc, padajíc náhlú smrtí mřeli, tak že ktož kýchl nebo zíval, inhed se požehnal. A ti, ješto tu byli, inhed jemu „Buoh daj zdrávu býti“, řekli. A to jest proto bylo, že ten čas lidé kýchajíc nebo zievajíc náhlú smrtí mřeli. A protož i dnes ten obyčej jest, ktož kýchne, tomu lidé „Buoh daj zdrávu býti“, říkají. A ta šelma jest přestala. O tom se píše v popsání života sv. Řehoře. Druhé po křížích choditi ustaveno jest po tři dny před Božím vstúpením. A to jest proto ustaveno, že pro lidské hřiechy v tom městě u vlastech, ješto Vienna slove, Buoh veliké zázraky na lidi byl v jeden čas přepustil, že tak se země třésla, až kostelové a domové se bořili. A jeden čas na Velikú noc
