za obyčej bieše, utěšiv, k nim brzo pospiešil i jel skrze Konstantinopolim město až do Efezim. Proti němužto, jakož to slušie, všickni cné vynidechu a s ním tam na horu Celion k jeskyni jeli. A jakž ti světí ciesaře uzřechu, svietiechu se jich tváře jako slunce. Tehda ciesař před nimi padl a Boha pochválil a vstav všecky přitúlil, pláče a řka: „Tak vás rád vizi, jako bych viděl Hospodina, ješto svatého Lazara vzkřiesil.“ K němužto svatý Maximián vece: „Věř mi, ciesaři, že pro tě nás vzkřiesil Hospodin přede dnem súdným, v němžto mají všickni z mrtvých vstáti, aby tomu uvěřil, že jest jistě z mrtvých vstánie. Nebo jakež děťátko v životě své matky, žádného úraza v životě nečije, živo jest, takež sme my byli ležiece živi, spiece nic sme nečili.“ A jakž to brzo řekl, tak těch sedm svatých, na zemi se poklonivše, duše své pustili a ty do nebeského království andělé vzeli. V tu dobu ciesař na ně padl, s velikým pláčem je celováše. Odtad šed, jim hroby přečisté učinil. Tehda té noci jemu se zevivše zapověděchu a řkúce: „Jakž sme dřieve v zemi, totiž v jeskyni leželi, takež i ještě nás nechej, dokad nás opět Jezu Krist nevskřiesí.“ To ciesař miesto znamenav, krásně připraviv, ta svatá těla tu pochoval. To se jest dálo po narození Syna Božieho dvústého čtyřidcátého čtvrtého.
O svatém otci Lvu papeži Božiem
Svatý otec Lev papež svatú cierkev dobrými ústavnými věcmi rozmnožuje osvietil. Čte se o něm, že jedněch časuov preláty a všeho křesťanstvie duchovní starosty spolu sezval do toho města, jemužto Kalcedon říkají. Na tom zboží ustavil, aby dievka nebeská, Jezu Kristova mátě, Maria byla nazývána Matka Božie. V dřevních časiech nikterakž neříkali, jedno všickni jí řiekali mátě Jezu Kristova. Tehdaž také ustavil, aby duchovnie panny byly černú vílú na hlavách vélovány. Za jehožto časuov ciesař Atila Vlaskú zemi válkú hubieše. Tehda svatý otec Lev papež
