v srdci mějíše. A když před svítaním tak do Konstantinopoli připluli, tehda Natalia, tu, ješto sv. těla ležela, všedši, s pláčem Bohu se pomodlivši, tu k zemi padši, usnula. A inhed se jí zeviv sv. Adrian, k ní promluvil a řka: „Čas jest, má milá hospodyně, a již tomu Bůh chce, aby ke mně na věčnú radost do nebes šla.“ To ona uslyševši, radoštěmi procítila a to viděnie [všem]text doplněný editorem, ješto při nie biechu, pověděvši, od nich svaté odpuštěnie vzemši, na tom miestě skončela a při těch svatých zchována. To se dálo po Božiem narození dvústého[…]text doplněný editorem[158]nečitelná datace.
O svatém Gorgonu a o svatém Doroteu
Svatá dva mučedlníky Gorgonius a Doroteus byla na Diokleciánově dvoře z prvních oba vzácná rytieře. Potom pro křesťanskú vieru rytieřský stav vzdavše, zevně se, v křesťanské vieře provolajíc, sveličichu. To ciesař uslyšev, velmi sobě zateskl, želeje, že tak vzácných rytieřuov na jeho dvoře u veliké cti vzchovaných, pro jich bludnú vieru jich zahubi, musí oželeti. A když jich ciesař ani lahodnými slovy, ani přehroznými mohl s pravé viery svésti, kázal je ciesař, opak za palce věsiec, zvysoka púštěti a potom železnými udicemi dráti a octem [s]text doplněný editorem solí smiešeným jich rány skropujíc, na železné lése na uhlé je péci a naposledy je oběsiti a jich těla vlkóm a psóm, údy rozberúc, rozřezati a rozmetati. Ale jakž Buoh chtěl, křesťané jich údy sebravše ctně schovali.
Po mnohých letech tělo sv. Gorgonia jest přineseno a potom od Božého narození sedmstého a čtyřidcátého čtvrtého léta biskup metský, vnuk krále franského, kterýžto král slul Pipin, to sv. tělo do Franské země přinesl a v klášteře gorcenském cně položil. To se jest dálo po Božím narození dvústého devadesátého čtvrtého léta.
O sv. kříže povýšení
Povýšenie sv. kříže sv. cierkev po všem světu slovutně slaví, neb všemohúcí Buoh jaké jest před věky všeho Bozstvie tajemství předjednal i předpósobil, aby v budúcích
