tohoto, ale raduj se duch tvuoj v Bohu, Spasiteli tvém.“
Potom těch časuov kázal svatého Ignací Trojan césař před se přivésti i otázal jeho a řka: „Ignací, proč muoj lid na křesťanskú vieru obracuješ?“ K němužto Ignacius vece: „A já bych rád i tě k Jezu Kristovi obrátil.“ K němužto césař vece: „Vzdej obět našim bohóm a učiním tě starostú nad kniežaty.“ K tomu sv. Ignacius vece: „Já od tebe nežádám povýšenie, učiň ze mne, co chceš, mne u vieře neproměníš.“ Tehdy césař kázal jej bičovati i jeho boky železnými klikami dráti a potom jeho rány ostrým kamením trhati. A když na to nic svatý Ignacius nedbal, kázal horúcé uhlé prospúc, bosýma nohama jemu po něm choditi. A potom kázal jej železnými hřebeny dráti a jeho rány solí třéti. V těch ve všech mukách svatý Ignacius bez přestánie Jezu Krista nazýváše. Proněžto ti, jenžto jej mučiechu, otázali jeho a řkúc: „Proč to jméno tak často jmenuješ?“ K tomu svatý Ignacius vece: „Nebo to jméno přemilé v mém srdci jest napsáno, protož jeho nemohu mlčeti, ale až do smrti ohlašovati.“ Potom, když sv. Ignacius, mnoho velikých muk trpěv, skončal, tehda ti, ješto od něho biechu slyšeli, že to svaté jméno v srdci měl napsáno, srdce z jeho těla vyněvše a chtiec toho pokusiti, napoly srdce to rozřezavše, nalezli, ano po všem srdci to svaté jméno Jezus Kristus zlatými slovy napsáno. Proněžto veliké mnostvie pohanuov křesťanskú vieru přijevše, Bohu se dostali. Dálo se léta tisícého čtvrtého.
O svaté královny, jenž slove Hromnic
Dnešnieho dne slavný hod svaté královny, jenž česky slove Hromnic. A to jméno odtad jest počátek mělo, že za dávných časuov v České zemi nábožní křesťané, když se hřímanie báli, tehda postavník hromničí na čest svaté královně zažhli, aby jí svatú prozbú byli od úraza hromového uchováni. Protož ty postavníky, ješto toho svatého dne v kosteléch kněžie světie, Čechové jsú hromnice nazvali tiem úmyslem, aby kdež by ty postavníky svaté
