podlé jejieho naučenie popsal. A také jsú jeho světí apoštoli, jimžto vešken přieběh Syna Božieho byl znám, naučili, jakž to sám svatý Lukáš svědčí a řka: „Jakež sú nám rozuměti dali ti, ješto jsú od počátka viděli, tak smy točíš od nich v pamět brali.“ A tak jest slavně svaté Čtenie napsal, světu ohlásil. Jakž to o něm píše svatý Pavel apoštol a řka: „Poslali smy s ním bratra, totiž svatého Lukáše, jehožto jest chvála ve Čtenie po všech […]text doplněný editorem. To také svatý Jeronymus o něm píše před počátkem o Skutciech knih apoštolských, že svatý Lukáš euvanjelista byl apoštolský učedlník a po svatém Pavlu chodil až do skončenie bez poškvrny, v čistotě přebývaje, Bohu snažným srdcem slúžil, svatú vieru plodě. A byl čtyři a osmdesát let vstář na světě, v té vlasti, ješto Bitinia slove, pln Ducha svatého, skončal, léta od narozenie Božieho čtyřidcátého sedmého léta.
O jedenádcti tisíc děvic tuto čti
Svatých jedenádcte tisíc děvic, ty jsú svú krev pro Jezu Krista prolily. O tom se tak píše, že v Britanské zemi byl bohobojný jeden král, jemužto bylo jméno Nocus anebo Maurus, ten měl jednu dceru, té řiekáchu Ursula, v múdrosti a v kráse i ve všie cti slovutná. Těch časuov bieše král jeden anglický velmi mocný, ten uslyšav o kráse té královny i múdrosti, zamyslil sobě, aby byla jednokrát jeho synu, jehožto jediného jmějieše, oddána. Zatiem poslal slovutné posly k uotci k jejiemu, králi britanskému, veliké věci jemu slibuje, chtěl li by svú dceru za jeho syna dáti. A to svým poslóm pod velikú hrózú přikázal, aby se zase nikakž s prázdným poselstvím nevrátili. Jichžto poselstvie když král britanský uslyšal, velmi se zamútil. S jedné strany, jenž král angličský pohanským modlám se modle, proněžto vidúci jeho křesťanka svatá, téj svadbě nikakž nepovolila, s druhé strany anglického krále náhlosti se velmi bojieše. Tehda sv. Ursula Ducha svatého ponúcením otci radu dala, aby jemu povolil pod tú
