hlad a zimu trpí, vzem svój obrok od dvora, do svého domku jich pozval. A jediný telček doma maje i ten jim zabiti kázal. A když bylo po večeři, tehda sv. Germanus všecky kosti toho telete na kuoži položiti kázal a tu se Bohu pomodliv, to tele, z mrtvých vzkřiesiv, hospodářovi vrátil. Potom nazajtří svatý Germanus krále potkal a jeho pilně otázal, proč by mu v svém dvoře hospody nedal. To král uslyšev, nic jemu odpověděti nemohl. Jemuž inhed svatý German vece: „Jdi z královstvie pryč, ať lepší miesto tebe králem bude.“ V tu dobu svatý German Božiem přikázaním svého hospodáře oráče i hospodyni před se pozvav, králem jeho přede všemi v té zemi učinil i potvrdil. Od něhožto rodu ti jistí oráčovici kniežata v té zemi jsú až do dnešnieho dne. To bylo jemu snadno učiniti toho mocí, ješto malým bičem z chrámu kupcové lidi vyhnal, avšak nikdiež nic proti němu řéci nesměli, jakž to se ve Čtení píše. Také jeden čas přistúpiv svatý German k hrobu svatého Kasiána biskupa, stoje nad hrobem a řka: „Kterak se máš, Kasiáne?“ Tehda hlas z hrobu, ano všickni slyšie, odpovědě a řka: „Velmi v dobrém bydle jsem a v sladkém pokojíku odpočívám, čekaje dne súdného, když příde muoj Spasitel súdit živých i mrtvých.“ K němužto svatý German vece: „Odpočívejž na dlúhé časy u milém Jezu Kristu a za ny snažně pros, abychom mohli na Boze obdržeti radostně z mrtvých vstánie a v nebesiech u věčné přebývaní.“ Potom svatý German, za svého života snažně Bohu slúže, mnohé divy čině, roznemohl se a v sedmý den Bohu se poručiv i umřel a Bohu se dostal. I kraluje s anděli věky věkóm. Amen. To se jest dálo po Božiem narození šedesátého čtvrtého léta.
O svatém Euzebí, o mučedlníkovi Božiem tuto čti
Svatý Euzebius přečistého života byl, jehožto jest křtil Euzebius papež a jemu své jmě Euzebius přezděl. O tom se znamenitě píše, když jeho
