ten kněz před pánví postavi, poče mluviti a řka: „Ó, kterak jest veliký buoh náš Herkuleš a kterak je velikej všech bohuov otec Jovis.“ Netáhl toho ten kněz dořéci, až oheň, z podpánvie planuv, toho kněze do smrti upálil. Tehda inhed svatého Cipriána a svatú Justinu ti pohané, z pánvě vyvlekše, stěli a ta svatá těla přede psy vrhli. A tu šest dní leževše, potom do Říma přenesena. To se jest dálo po Božím narození dvústého osmdesátého léta.
O svatém Kozmě a o svatém Damiánu tuto se o nich takto praví
Svatá dva mučedlníky Kozma a Damián byla sta z toho města, ješto Egea slove. Jichžto šlechetná matka byla jménem Teodora. Těm Duch svatý dal uměnie v lékařství tak velice, že netoliko lidi, ale i dobytek uzdravovášta, od žádného nic neberúce, ale všem pro Buoh hotovi jsúce. A když jednoho času jedna nemocná paní jménem Palladia veliké zbožie na lékařstvie naloživši, a nic neprospěvši, k těmto svatým přišla a inhed uzdravena byla. Jeden dar dosti dobrej připravivši, svatýmu Damiánu tajně přinesla. A když od ní nikterakž vzieti nechtieše, pro vieru veliké přísahy zamluvila, aby jednokrát dar přijal. Tehda svatý Damián, když její prozbě se obrániti nemohl, chtě její náboženství dosti učiniti, ten dar přijal. To svatý Kozma zvěděv, pozvav k sobě svých [mladších]text doplněný editorem[165]doplněno podle Pasionálu kališnického, jim přikázal, aby těla svatého Damiána, když by umřel, podlé něho nepochovali, protože jest směl za té paní uzdravenie dar vzieti. Ala pak nazejtřie zevil se Ježíš svatému Kozmu a řka: „Neměj za zlé bratru svému Damiánovi, neb jest ten dar z dobrým úmyslem přijal.“
Potom po malých časiech jeden znamenitý římský starosta jménem Lizias, uslyšev o těchto svatých mnoho dobrých znamenitých skutkuov, kázal je před se přivésti i poče jich tázati, kterací by lidé byli, odkad by byli a kteraká by jich
