srdcem. Zajisté ty s sám jediný duostojen byl obdržeti takých daruov podařenie. To také buď známo, milý Timotee, že když svatého Petra s kříže sněli, jeho svatá hlava v celosti s tělem bieše, ale když sv. Pavla stěli, od těla hlavu vzemše mezi jiné sťaté do jámy zavrhli, jenžto křesťané potom dlúho nalézti nemohli.
Když mnohé časy přišly, tu jámu král vyčistiti kázal, tu sú s rozličným chamradím sv. Pavla hlavu vyvrhli. Mimo nižto jda jeden statečnej pastýř, na svú ji sikolec anebo na kej vzdvihl a podlé stáje svých ovčiček postavil, nad nimižto po tři noci nebeskú světlost viděl. Šel do města Římského, pověděl pánu svému, že takú světlost viděl. Po jeho řeči ten jistý pán jeho vyšed túž světlost viděl, do města se zase vrátiv, římskému patriarše, knězi i kniežatóm i všem starostám pověděl. Jižto vyšedše a ohledavše řekli: „A jistě totě hlava sv. Pavla.“ Vyšed Fabellio, patriarcha se všeho Říma mnozstvím, vzem hlavu i nesl ji na zlatém stolci i pokusichu se, chtiec sv. Pavla hlavu k jeho sv. tělu přiložiti. Tehda patriarcha poče toho brániti a řka: „My to vieme, že v tomto městě mnozí světí v dávné časy jsú smrt vzeli, jichžto údy i hlavy od pohanuov rozmetány a potom neshledány. Protož této hlavy k jeho sv. tělu nesmieme přičiniti, ale vyložiec tělo sv. Pavla, tuto hlavu v noh položme a k Bohu prosbu snažnú vzdajme. Jest li toto jeho sv. hlava, přispojte k jeho sv. tělu.“ V tom jemu všickni povolichu, a jakž řekl patriarcha, učinichu. Tu se tělo k své sv. hlavě obráti i spoji se tak cele i tak krásně, jakžto za jeho zdravie. Ten div všickni vidúce, slavnú chválu Bohu vzdachu, ješto kraluje v svém veleslavenství věky věkóm.
O Nerovi ciesařovi
Potom, jakž to jeden mudřec praví Aristotileš: „Malé zablúzenie na počátku veliké blúzenie činí na skonání.“ Když je to ten nemúdrý Nero ciesař diáblovým naučením chtěl nad apoštoly konati, pro zlého čarodějníka Šimona apoštolóm život odjel, přepustil naň Buoh hrozné v úmysle oblúzenie a potom hanebné skonánie. O tom se takto
