svatému se Petru navrátil a chtě jej dobiti, nalezl jej, an na cestě leží, loktem se podepřev, v své krvi prst své ruky omáčeje, před sebú na zemi píše: „Věřím v Buoh v Otce, všemohúcieho Hospodina.“ V tu dobu ten, kterýž dav jemu nožem, dřieve odběhl byl, proti srdci druhú ránu jemu dav, pryč běžel. A to vše, kterak se jemu přihodilo, kterak jest nalezl, an svú krví po cestě píše, kacéřóm rozpravoval. Zatiem obec Mediolánského města jeho smrt zvěděvše, velmi z toho žalostiec, všickni, i staří i mladí. Arcibiskup se všemi duchovními, se vším žákovstvem proti jeho svatému tělu nábožně vyšli a pro veliké mnozstvie lidí toho večera musili s tiem svatým tělem u svatého Sympliciána v klášteře před městem přes noc ostati. A nazejtřie ráno všickni se opět zšedše, nábožně k predikátoróm nesli. Kteraký tu jest byl křik, kteraký pláč od nábožných křesťanuov, žalostivo jest o tom psáti. A když jej tak nesiechu, kteříž slepí, nemocní nebo chromí jeho se svatého těla dotkli, všickni uzdraveni byli. A potom to svaté tělo když bylo na počestném miestě pochováno, tolik jest divuov svatých Buoh tu ukázal, až papež Innocencius, jeho svatostí skrze ty svaté divy se ujistiv, poče to svaté tělo pozdvíhati a kázal svatého Petra mezi všemi svatými mučedlníky připsati. Co jest Buoh pak potom skrze svatého Petra slavných divuov učinil, i do dnešnieho dne činí. V tom jest po všech zemiech slavná čest i chvála na věky věkóm. Amen. To se jest dálo léta od narozenie Syna Božieho tisícého dvústého čtyřidcátého a čtvrtého.
O svatém Filipu, apoštolu Božiem
Svatý Filip apoštol když dvadceti let v té vlasti, ješto Sichia slove, Božie slovo kázáše, pohané jej jemše před své bohy vedli, nutiec jej, aby obět jich bohóm vzdal. V túž hodinu veliká saň, z podzákladie vyšedši, syna biskupova, jenž biskup tehdy k uoběti oheň podlé obyčeje připravováše, inhed zahryzla a dva
