hrózy, nechtě tu býti. A kněz dřieve řečený nesl jeho do Litomyšle s velikú ctí a s velikú chválú. Tu sv. Viktorin sobě zvolil příbytek a čini divy na každé léto velmi veliké. Jehož den bývá po sv. Jiljí. Čtvrtý den budiž jméno Boží pochváleno i jeho Matky, čisté Panny sv. Marie, i jeho všech svatých na věky věkoma. Amen.
O svaté Hedvice tuto se takto praví
Svatá Hedvika byla dci slovutného kniežete Pertoldova, jenž byl markrabie vádenský a knieže meranské. Matku jměla, jížto jmě bylo Agnes, ta jest byla ci markrabí orientálského, jenž byl hrabie rotolitský a byl syn knieže Konráta míšeneského a lužitského a ladskerského markrabie. Ta se jest z své mladosti Písmu čísti naučila u Franské vlasti, v tom klášteře, ješto Kictingin slove. Potom Ducha svatého spósobením oddána za Jindřicha, slezské knieže, s nímžto jest jměla [tři syny a]text doplněný editorem[216]doplněno podle Pasionálu kališnického tři dcery. Mezi nimižto syny byl jest jménem Jindřich, slovutné knieže. Ten jedněch časuov pro křesťanskú vieru připraviv se proti kacieřóm jel a tu v jednom velikým boji sšel. To se dálo po Božím narození tisícého dvústého čtyřidcátého pátého léta. Po jehožto smrti knieže Jindřich, otec jeho, [s]text doplněný editorem svú kněžnú, sv. Hedvikú, před biskupa šedše, Bohu jsta čistotu slíbila. A to učinivše, klášter sta panenský založila v Třebnici sv. Bernarta zákona. V němžto jsta svú dceru jménem Gedrutu obětovala na čest Bohu, kterak jest potom s ůtpuštěním svého hospodáře kniežete v tom klášteře sv. Hedvika bydléci sv. život vedla. O tom se mnoho píše, potupivši svěcká drahá rúcha, v sprostné rúcho se odieváše a takú pokoru v svém srdci jmějieše, že stolice i podnožie, ješto duchovné panny stáváchu, často pořád chodieci celováše. A když jednú jedna panna duchovní v kostele postavši na to hledieše, ano sv. Hedvika stolice i podnožie celuje, uzřela, ano obraz Syna Božieho, na kříži pně, jenž na velikém oltáři stáše, pravú rukú sv. Hedviku žehná a řka: „Uslyšána jest modlitba tvá.“ To také často činíše,
