úmyslem ze tmy naň vystúpil. A tu hřiešná temnost proti svaté světlosti, bratra svého, svatého Václava, nemilostivě ranil. Po té ráně ten sám zlý Boleslav inhed letěl, nemaje moci nad sluhú Božím. Ale svatý Václav, chtě dobrovolně obět svú vzdáti Bohu a duši svú, totiš tělesenstvie své, dáti pro milého Jezu Krista, vzev bratra svého meč jemu vrátil a řka: „Vóle tvá buď v tvú rukú.“ Pro to se zlý Boleslav nic neobměkčil, ale s svými nemilostivými lidmi, opět se naň obořiv, svého bratra, svatého Václava, zabil. A ta svatá duše slavně do nebes s svatými anděly vnesena. Potom ta svatá krev, ješto byla na stěně z něho střelila, jako volajíc na vražedlného bratra dlúhé časy ižádným řemeslem setříti nemohla.
Potom skrze sv. Václava Buoh zřejemné divy v Čechách i v jiných vlastech činil a zvláště tu hodinu, v nížto sv. Václav svú krev prolil, zevil se Spasitel, na kříži pně, králi datskému a takto k němu mluvě: „Chceš li z svých hřiechuov u mne obdržeti odpuštěnie, učiň kostel ve jmě mého milého mučedlníka, svatého Václava.“ Z toho viděnie král se probrav, kostel krásný ve jmě svatého Václava učiniv slovutně nadal. A tu jeho svaté jmě jako i v Čechách u veliké chvále jmají až do dnešnieho dne.
V těch časiech také ta přezlá svaté viery nenávistnice Drahomíř, pohanka, mátě sv. Václava, všech nevěrných mater zlostný příklad, již své krvi se protiviec, sv. Václava, svého syna, smrt byla zjednala. Proto Božím přepuštěním před Pražským hradem jako ona prokletá Datan a Abiron se jest propadla a ta propast jest zřejemně všem známa až do dnešnieho dne. A ti také ohavnie vražedlného Boleslava pomocníci rozličnú Boží ranú všickni jsú hanebně sešli. To se jest dálo po Božím narození devietistého čtrstého čtvrtého léta.
O svatém Michalu archandělu tuto se praví
Slavný hod sv. Michala a všech svatých
