červenáše. Potom do žaláře vsazen a tu jemu anděl zeviv, jeho posilnil. A té noci Jezus Kristus jemu se zeviv řekl: „Marku, muoj evanjelisto milý, tobě buď pokoj a neboj se, nebť sem já s tebú a skóro tě z této práce vyvedu.“ Potom nazejtřie svatého Marka, z žaláře vyvedše, po městu opět za hrdlo vláčili, volajíc a jemu se posmívajíc. Tehda svatý Marek, když jej tak vláčéchu, spěv svoje ruce, Hospodinu se poručil a řka: „V tvoji ruce, Hospodine, poručuji duši svú.“ A to řek, skončel.
To se dálo za Nera césaře, jenž kraloval po Božiem narození šedesáté druhé léto. Tehda pohané, když to tělo pochopivše chtěli spáliti, tehda povětřie se zamútilo, blýskota a veliké hřímanie bylo, tak že utiekali, kam kto věda. A zatiem křesťané to svaté tělo pochopivše v kostele, jakž jest duostojno, na poctivém miestě pochovali.
A chtěl li by věděti, který by byl postavy svatý Marek, byl jest člověk střiedmé výsosti, dlúhonosý, nízku obuočí, krásných očí, nálys, obdlužné tváři, podluhovaté brady, střiedmých let, nášediv, hluboké mysli, postavy počestné, přiezni nelstivé, ale velmi upřiemé a Božie milosti plný. Potom po Božiem narození let tři sta šest a šestdesát za časuov Lva césaře Benádčené do Benátek svaté tělo přinesli a na čest Bohu a svatému Marku krásný kostel sú učinili. Potom Bohu na oslavenie světu svatého Marka ukázanie bez čísla jest divuov učinil, jemužto buď chvála na věky. Amen.
O svatém Marcellinu
Svatý Marcellinus devět let a tři měsíce římským kostelem vládl. Jehožto ta dva césařé Dioklecián a Mapinián když k modlám pohanským bezděčiešta, jima nikterakž nepovolil. Ale když uzřel přehrozná řemesla, ano připravují, jej mučiti chtiec, toho se ubav, dvojí obět modlám ofěroval. Proněžto jakež byla veliká pohanóm radost, takež křesťanóm ztrastná truchlost byla a žalost. Zatiem křesťané [se]text doplněný editorem sebravše předeň šli a jej
